Jób 32
1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
Et les trois amis de Job s'abstinrent de lui répondre; car Job était juste devant eux.
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
Et Elihou, fils de Barachiel le Buzite, de la famille de Ram en la terre de Hus, se courrouça; il entra contre Job dans une violente colère, parce qu'il s'était présenté comme juste devant le Seigneur.
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
Et il ne fut pas moins irrité contre les trois amis, parce qu'ils ne pouvaient répondre rien qui confondit Job après l'avoir jugé coupable.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
Et Elihou hésitait à répliquer à Job, car les trois hommes étaient plus avancés que lui en âge.
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
Mais lorsqu'il vit que nulle réponse ne sortait de leur bouche, il s'emporta;
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
Et prenant la parole, il dit: Je suis le plus jeune, vous êtes mes anciens; j'ai donc gardé le silence, craignant de vous déclarer ce que je sais,
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
Et je me suis dit: Il n'est point temps de parler; c'est le nombre des années qui donne la sagesse.
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
Mais l'esprit réside parmi les mortels et le souffle du Tout-Puissant seul les instruit.
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
Les anciens ne sont point sages, les vieillards ne savent point juger.
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
Aussi je me décide; écoutez-moi et je vais vous déclarer ce que je sais.
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
Soyez attentifs, je ne cesserai pas que vous n'ayez apprécié mes raisons,
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
Et que je ne sois d'accord avec vous; je n'ai point fait de reproches à Job; celui qui le réfutait était l'un de vous.
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
Je ne voulais pas vous donner occasion de dire: Nous sommes attachés au Seigneur et nous avons trouvé la sagesse.
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
Et vous avez permis à cet homme de tenir un pareil langage!
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
Ils ont été frappés de stupeur; ils n'ont rien trouvé à répondre; ils ont annulé leurs propres arguments.
16 Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
J'ai attendu; je n'ai dit mot; je les ai vus demeurer immobiles sans répliquer.
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
Et Elihou, continuant, s'écria: Eh bien! je parlerai.
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
Car je suis plein de mon sujet; l'esprit en mon sein me consume.
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
Ma poitrine est comme une outre où fermente du vin nouveau; elle ressemble à un soufflet de forge qui éclate.
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
Je parlerai tant que mes lèvres pourront s'ouvrir.
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
Il n'est point d'homme devant qui j'aie la moindre timidité; il n'est point de mortel qui m'émeuve;
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
Il n'est point de front qui m'impose; s'il en est, que les vers me dévorent.
