< Jób 32 >

1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
Et ces trois hommes cessèrent de répondre à Job, parce qu’il était juste à ses propres yeux.
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
Alors s’enflamma la colère d’Élihu, fils de Barakeël, le Buzite, de la famille de Ram: sa colère s’enflamma contre Job, parce qu’il se justifiait lui-même plutôt que Dieu;
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
et sa colère s’enflamma contre ses trois amis, parce qu’ils ne trouvaient pas de réponse et qu’ils condamnaient Job.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
Et Élihu avait attendu que Job ait cessé de parler, parce qu’ils étaient plus avancés en jours que lui.
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
Et Élihu vit qu’il n’y avait point de réponse dans la bouche des trois hommes, et sa colère s’enflamma.
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
Et Élihu, fils de Barakeël, le Buzite, répondit et dit: Moi, je suis jeune, et vous êtes des vieillards; c’est pourquoi je redoutais et je craignais de vous faire connaître ce que je sais.
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
Je disais: Les jours parleront, et le grand nombre des années donnera à connaître la sagesse.
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
Toutefois il y a un esprit qui est dans les hommes, et le souffle du Tout-puissant leur donne de l’intelligence:
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
Ce ne sont pas les grands qui sont sages, ni les anciens qui discernent ce qui est juste.
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
C’est pourquoi je dis: Écoute-moi; moi aussi je ferai connaître ce que je sais.
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
Voici, j’ai attendu vos paroles, j’ai écouté vos raisonnements, jusqu’à ce que vous ayez examiné le sujet;
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
Je vous ai donné toute mon attention: et voici, il n’y a eu personne d’entre vous qui convainque Job, qui réponde à ses paroles, –
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
Afin que vous ne disiez pas: Nous avons trouvé la sagesse. Dieu le fera céder, et non pas l’homme.
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
Or il ne m’a pas adressé de discours, et je ne lui répondrai pas avec vos paroles.
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
Ils ont été confondus, ils ne répondent plus; les paroles leur sont ôtées.
16 Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
J’ai attendu, car ils ne parlaient plus, car ils se tenaient là, ils ne répondaient plus;
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
Je répondrai, moi aussi, à mon tour; je ferai connaître, moi aussi, ce que je sais;
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
Car je suis plein de paroles, l’esprit qui est au-dedans de moi me presse.
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
Voici, mon ventre est comme un vin qui n’a pas été ouvert; il éclate comme des outres neuves.
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
Je parlerai et je respirerai; j’ouvrirai mes lèvres et je répondrai;
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
Je ne ferai pas acception de personnes, et je ne flatterai aucun homme;
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
Car je ne sais pas flatter: celui qui m’a fait m’emporterait bientôt.

< Jób 32 >