Jób 32
1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
Ces trois hommes cessèrent de répondre à Job, parce qu’il persistait à se regarder comme juste.
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
Alors s’alluma la colère d’Eliu, fils de Barachel le Bouzite, de la famille de Ram. Sa colère s’alluma contre Job, parce qu’il se prétendait plus juste que Dieu.
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
Elle s’alluma aussi contre ses trois amis, parce qu’ils n’avaient pas trouvé de bonnes réponse à lui faire et que néanmoins ils condamnaient Job.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
Comme ils étaient plus âgés que lui, Eliu avait attendu pour parler à Job.
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
Mais voyant qu’il n’y avait plus de réponse dans la bouche de ces trois hommes, il s’enflamma de colère.
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
Alors Eliu, fils de Barachel le Bouzite, prit la parole et dit: Je suis jeune et vous êtes des vieillards; c’est pourquoi j’étais effrayé et je redoutais de vous faire connaître mon sentiment.
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
Je me disais: « Les jours parleront, les nombreuses années révéleront la sagesse. »
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
Mais c’est l’esprit mis dans l’homme, le souffle du Tout-Puissant qui lui donne l’intelligence.
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
Ce n’est pas l’âge qui donne la sagesse, ce n’est pas la vieillesse qui discerne la justice.
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
Voilà pourquoi je dis: « Écoutez-moi; je vais, moi aussi, exposer ma pensée. »
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
J’ai attendu tant que vous parliez, j’ai prêté l’oreille à vos raisonnements, jusqu’à la fin de vos débats.
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
Je vous ai suivis attentivement, et nul n’a convaincu Job, nul d’entre vous n’a réfuté ses paroles.
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
Ne dites pas: « Nous avons trouvé la sagesse; c’est Dieu qui le frappe, et non pas l’homme. »
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
Il n’a pas dirigé contre moi ses discours, mais ce n’est pas avec vos paroles que je lui répondrai.
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
Les voilà interdits; ils ne répondent rien; la parole leur fait défaut.
16 Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
J’ai attendu qu’ils eussent fini de parler, qu’ils restassent muets et sans réponse.
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
C’est à mon tour de parler à présent; je veux dire aussi ce que je pense.
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
Car je suis plein de discours, l’esprit qui est en moi m’oppresse.
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
Mon cœur est comme un vin renfermé, comme une outre remplie de vin nouveau qui va éclater.
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
Que je parle donc, afin de respirer à l’aise, que mes lèvres s’ouvrent pour répondre!
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
Je ne veux faire acception de personne, je ne flatterai qui que ce soit.
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
Car je ne sais pas flatter; autrement mon Créateur m’enlèverait sur-le-champ.
