Jób 32
1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
So these three men ceased to respond to Job, because, he, was righteous in their eyes.
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
Then was kindled the anger of Elihu, son of Barachel the Buzite of the family of Ram, —against Job, was kindled his anger, because he justified his own soul rather than God;
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
and, against his three friends, was kindled his anger, —because that they found not a response, and condemned God.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
But, Elihu, had waited for Job with words, because the others were older than he.
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
Howbeit, when Elihu saw that there was no response in the mouth of the three men, then was kindled his anger.
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
So then Elihu, son of Barachel, the Buzite, responded and said: —Young, am I, whereas, ye, are aged, For this cause, I faltered, and feared—to shew my knowledge unto you:
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
I said, Days, should speak, —and, the multitude of years, should make known wisdom.
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
Yet surely, there is a spirit in men, and, the inspiration of the Almighty, giveth them understanding;
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
Great men, may not be wise, nor, elders, understand justice.
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
Therefore, I said, Hearken unto me, I will show my knowledge—even I.
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
Lo! I waited for your words, I kept giving ear for your reasons, until ye should search out what to say;
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
Yea, unto you, gave I diligent heed, —But lo! there was, for Job, nothing to convince, nor could you of you answer his speeches.
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
Lest ye should say, We have found out wisdom. GOD, must put him to flight, not man.
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
Since he directed not to me discourse, therefore, with your speeches, will I not reply to him.
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
They were dismayed, they responded no more, they suffered speech to forsake them;
16 Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
Though I waited, yet could they not speak, Surely they came to a stand, they responded no more.
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
I will respond, even I—on my part, I will shew my knowledge, even I!
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
For I am full of discourse, The spirit in my bosom, presseth me on.
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
Lo! my bosom, is like wine not opened, Like new wine-skins, it will burst.
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
I will speak, that I may freely breathe, I will open my lips and respond.
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
Let me be partial to no man, and, unto no son of earth, give flattering titles,
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
Surely I know not how to give flattering titles, How soon might my Maker take me away!
