Jób 32
1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
So these three men ceased to answer Job, because he [was] righteous in his own eyes.
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
Then was kindled the wrath of Elihu the son of Barachel the Buzite, of the kindred of Ram: against Job was his wrath kindled, because he justified himself rather than God.
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
Also against his three friends was his wrath kindled, because they had found no answer, and [yet] had condemned Job.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
Now Elihu had waited till Job had spoken, because they [were] elder than he.
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
When Elihu saw that [there was] no answer in the mouth of [these] three men, then his wrath was kindled.
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
And Elihu the son of Barachel the Buzite answered and said, I [am] young, and ye [are] very old; wherefore I was afraid, and durst not shew you mine opinion.
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
I said, Days should speak, and multitude of years should teach wisdom.
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
But [there is] a spirit in man: and the inspiration of the Almighty giveth them understanding.
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
Great men are not [always] wise: neither do the aged understand judgment.
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
Therefore I said, Hearken to me; I also will shew mine opinion.
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
Behold, I waited for your words; I gave ear to your reasons, whilst ye searched out what to say.
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
Yea, I attended unto you, and, behold, [there was] none of you that convinced Job, [or] that answered his words:
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
Lest ye should say, We have found out wisdom: God thrusteth him down, not man.
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
Now he hath not directed [his] words against me: neither will I answer him with your speeches.
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
They were amazed, they answered no more: they left off speaking.
16 Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
When I had waited, (for they spake not, but stood still, [and] answered no more; )
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
[I said], I will answer also my part, I also will shew mine opinion.
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
For I am full of matter, the spirit within me constraineth me.
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
Behold, my belly [is] as wine [which] hath no vent; it is ready to burst like new bottles.
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
I will speak, that I may be refreshed: I will open my lips and answer.
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
Let me not, I pray you, accept any man’s person, neither let me give flattering titles unto man.
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
For I know not to give flattering titles; [in so doing] my maker would soon take me away.
