< Jób 32 >

1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
So these three men gave no more answers to Job, because he seemed to himself to be right.
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
And Elihu, the son of Barachel the Buzite, of the family of Ram, was angry, burning with wrath against Job, because he seemed to himself more right than God;
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
And he was angry with his three friends, because they had been unable to give him an answer, and had not made Job's sin clear.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
Now Elihu had kept quiet while Job was talking, because they were older than he;
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
And when Elihu saw that there was no answer in the mouth of the three men, he was very angry.
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
And Elihu, the son of Barachel the Buzite, made answer and said, I am young, and you are very old, so I was in fear, and kept myself from putting my knowledge before you.
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
I said to myself, It is right for the old to say what is in their minds, and for those who are far on in years to give out wisdom.
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
But truly it is the spirit in man, even the breath of the Ruler of all, which gives them knowledge.
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
It is not the old who are wise, and those who are full of years have not the knowledge of what is right.
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
So I say, Give ear to me, and I will put forward my knowledge.
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
I was waiting for your words, I was giving ear to your wise sayings; while you were searching out what to say,
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
I was taking note; and truly not one of you was able to make clear Job's error, or to give an answer to his words.
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
Take care that you do not say, Wisdom is here; God may overcome him, but not man.
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
I will not put forward words like these, or make use of your sayings in answer to him.
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
Fear has overcome them, they have no more answers to give; they have come to an end of words.
16 Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
And am I to go on waiting while they have nothing to say? while they keep quiet and give no more answers?
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
I will give my answer; I will put forward my knowledge:
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
For I am full of words, I am unable to keep in my breath any longer:
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
My stomach is like wine which is unable to get out; like skins full of new wine, it is almost burst.
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
Let me say what is in my mind, so that I may get comfort; let me give answer with open mouth.
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
Let me not give respect to any man, or give names of honour to any living.
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
For I am not able to give names of honour to any man; and if I did, my Maker would quickly take me away.

< Jób 32 >