Jób 32
1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
So these three men stopped answering Job, because he was righteous in his own eyes.
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
This kindled the anger of Elihu son of Barachel the Buzite, of the family of Ram. He burned with anger against Job for justifying himself rather than God,
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
and he burned with anger against Job’s three friends because they had failed to refute Job, and yet had condemned him.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
Now Elihu had waited to speak to Job because the others were older than he.
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
But when he saw that the three men had no further reply, his anger was kindled.
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
So Elihu son of Barachel the Buzite declared: “I am young in years, while you are old; that is why I was timid and afraid to tell you what I know.
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
I thought that age should speak, and many years should teach wisdom.
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
But there is a spirit in a man, the breath of the Almighty, that gives him understanding.
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
It is not only the old who are wise, or the elderly who understand justice.
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
Therefore I say, ‘Listen to me; I too will declare what I know.’
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
Indeed, I waited while you spoke; I listened to your reasoning; as you searched for words,
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
I paid you full attention. But no one proved Job wrong; not one of you rebutted his arguments.
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
So do not claim, ‘We have found wisdom; let God, not man, refute him.’
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
But Job has not directed his words against me, and I will not answer him with your arguments.
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
Job’s friends are dismayed, with no more to say; words have escaped them.
16 Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
Must I wait, now that they are silent, now that they stand and no longer reply?
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
I too will answer; yes, I will declare what I know.
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
For I am full of words, and my spirit within me compels me.
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
Behold, my belly is like unvented wine; it is about to burst like a new wineskin.
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
I must speak and find relief; I must open my lips and respond.
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
I will be partial to no one, nor will I flatter any man.
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
For I do not know how to flatter, or my Maker would remove me in an instant.
