Jób 32
1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
Da nu hine tre Mænd ikke mere svarede Job, fordi han var retfærdig i sine egne Øjne,
2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
blussede Vreden op i Buziten Elihu, Barak'els Søn, af Rams Slægt. På Job vrededes han, fordi han gjorde sig retfærdigere end Gud,
3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
og på hans tre Venner, fordi de ikke fandt noget Svar og dog dømte Job skyldig.
4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
Elihu havde ventet, så længe de talte med Job, fordi de var ældre end han;
5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
men da han så, at de tre Mænd intet havde at svare, blussede hans Vrede op;
6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
og Buziten Elihu, Barak'els Søn, tog til Orde og sagde: Ung af Dage er jeg, og I er gamle Mænd, derfor holdt jeg mig tilbage, angst for at meddele eder min Viden;
7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
jeg tænkte: "Lad Alderen tale og Årenes Mængde kundgøre Visdom!"
8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
Dog Ånden, den er i Mennesket, og den Almægtiges Ånde giver dem Indsigt;
9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
de gamle er ikke altid de kloge, Oldinge ved ej altid, hvad Ret er;
10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
derfor siger jeg: Hør mig, lad også mig komme frem med min Viden!
11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
Jeg biede på, at I skulde tale, lyttede efter forstandige Ord, at I skulde finde de rette Ord;
12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
jeg agtede nøje på eder; men ingen af eder gendrev Job og gav Svar på hans Ord.
13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
Sig nu ikke: "Vi stødte på Visdom, Gud må fælde ham, ikke et Menneske!"
14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
Mod mig har han ikke rettet sin Tale, og med eders Ord vil jeg ikke svare ham.
15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
De blev bange, svarer ej mer, for dem slap Ordene op.
16 Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
Skal jeg tøve, fordi de tier og står der uden at svare et Ord?
17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
Også jeg vil svare min Del, også jeg vil frem med min Viden!
18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
Thi jeg er fuld af Ord, Ånden i mit Bryst trænger på;
19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
som tilbundet Vin er mit Bryst, som nyfyldte Vinsække nær ved at sprænges;
20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
tale vil jeg for at få Luft, åbne mine Læber og svare.
21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
Forskel gør jeg ikke og smigrer ikke for nogen;
22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
thi at smigre bruger jeg ikke, snart rev min Skaber mig ellers bort!
