Jób 31
1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
“Había ya hecho pacto con mis ojos de no mirar a doncella.
2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
¿Cuál es, pues, mi porción desde arriba de parte de Dios, y la herencia que desde lo alto me da el Todopoderoso?
3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
¿No es la perdición para el malvado, y la calamidad para los que obran la iniquidad?
4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
¿No observa El mis caminos y cuenta todos mis pasos?
5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
Si yo he seguido la mentira, y mi pie ha corrido tras el fraude,
6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
¡péseme Dios en justa balanza y reconozca mi inocencia!
7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
Si mis pasos se desviaron del camino, si mi corazón se fue tras mis ojos, y si se ha pegado algo a mis manos,
8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
¡siembre yo, y coma otro, y sea desarraigado mi linaje!
9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
Si mi corazón se ha dejado seducir por una mujer, y si anduve acechando a la puerta de mi prójimo,
10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
¡muela para otro mi mujer, y encórvense ajenos sobre ella!
11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
Porque esto es cosa nefanda, un crimen que han de juzgar los jueces;
12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
un fuego que devora hasta la ruina y destruiría todos mis bienes.
13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
Si yo he despreciado el derecho de mi siervo, o de mi sierva en su litigio conmigo,
14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
¿qué podría hacer yo al levantarse el mismo Dios? Cuando Él viniera a juzgar ¿qué respondería yo?
15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
El que me hizo en el seno materno, ¿no le hizo también a él? ¿No nos formó uno mismo en la matriz?
16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
Si he negado al pobre lo que pedía, si he hecho desfallecer los ojos de la viuda;
17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
si he comido solo mi bocado, sin que comiese de él el huérfano
18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
—desde mi juventud era padre para este, y desde el seno materno he protegido a aquella—
19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
si no hice caso del que iba a perecer por falta de vestido, o del pobre que estaba desnudo,
20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
(y lo dejé) sin que me bendijeran sus carnes al calentarse con el vellón de mis ovejas;
21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
si alcé mi mano contra el huérfano, por verme apoyado por los jueces,
22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
¡despréndase mi hombro de la espalda, y mi brazo sea arrancado del húmero!
23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
Por cuanto temía el castigo de Dios, no he podido resistir a su majestad.
24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
Si he puesto en el oro mi confianza, y al oro he dicho: «Mi seguridad eres tú»;
25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
si tuve gozo por mi grande hacienda, y por haber juntado mucho mi mano;
26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
si al ver el resplandor del sol, y la brillante carrera de la luna,
27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
fue seducido en secreto mi corazón, y mi mano les mandó un beso de mi boca,
28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
también esto sería una maldad, una falta criminal, pues habría negado a Dios en lo alto.
29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
Si me holgué de la ruina del que me odiaba, y me gocé cuando le sobrevino el mal;
30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
aunque no presté al pecado mi lengua, pidiendo con maldición su muerte;
31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
si no decían las gentes de mi casa: «¿Quién de su alimento no se ha saciado?»
32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
pues jamás el forastero se quedó de noche al descubierto, porque yo abría mis puertas al pasajero;
33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
si encubrí, como Adán, mi pecado, y oculté en mi seno mi iniquidad,
34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
temiendo a la gran muchedumbre y el desprecio de los parientes, quedando callado y sin salir de mi casa...
35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
¡Oh si hubiese quien me escuchase! He aquí mi firma. ¡Respóndame el Todopoderoso! ¡Que escriba también mi adversario su libelo de acusación!
36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
Yo lo llevaría sobre mi hombro, me lo ceñiría como diadema.
37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
(A mi juez) le daré cuenta de todos mis pasos; como a un príncipe me presentaré a él.
38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
Si contra mi clama mi tierra, y a una lloran sus surcos,
39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
por haber yo comido sus frutos sin pagar y afligido a sus cultivadores,
40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
¡názcanme abrojos en vez de trigo, y cizaña en vez de cebada!” Fin de las palabras de Job.
