Jób 31

1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?

I made a covenant with mine eyes; How then could I gaze upon a maid?

2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?

For what is the portion appointed by God from above, And the inheritance allotted by the Almighty from on high?

3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?

Is not destruction for the wicked, And ruin for the workers of iniquity?

4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?

Doth He not see my ways, And number all my steps?

5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:

If I have walked with falsehood, And if my foot hath hasted to deceit,

6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.

Let him weigh me in an even balance; Yea, let God know my integrity!

7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:

If my steps have turned aside from the way, And my heart gone after mine eyes, Or if any stain hath cleaved to my hand,

8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.

Then I may sow, and another eat; And what I plant, may it be rooted up!

9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:

If my heart hath been enticed by a woman, Or if I have watched at my neighbor's door,

10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.

Then let my wife grind for another, And let other men lie with her!

11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.

For this were a heinous crime, Even a transgression to be punished by the judges;

12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.

Yea, it were a fire that would consume to destruction, And root out all my increase.

13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?

If I have refused justice to my man-servant or maid-servant, When they had a controversy with me,

14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?

Then what shall I do when God riseth up? And when he visiteth, what shall I answer him?

15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?

Did not He that made me in the womb make him? Did not one fashion us in the womb?

16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?

If I have refused the poor their desire, And caused the eyes of the widow to fail;

17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?

If I have eaten my morsel alone, And the fatherless hath not partaken of it;

18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.

(Nay, from my youth he grew up with me as with a father, And I have helped the widow from my mother's womb; )

19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?

If I have seen any one perishing for want of clothing, Or any poor man without covering;

20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?

If his loins have not blessed me, And he hath not been warmed with the fleece of my sheep;

21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:

If I have shaken my hand against the fatherless, Because I saw my help in the gate, —

22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.

Then may my shoulder fill from its blade, And my fore-arm be broken from its bone!

23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.

For destruction from God was a terror to me, And before his majesty I could do nothing.

24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?

If I have made gold my trust, Or said to the fine gold, Thou art my confidence;

25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?

If I have rejoiced, because my wealth was great, And my hand had found abundance;

26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,

If I have beheld the sun in his splendor, Or the moon advancing in brightness,

27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?

And my heart hath been secretly enticed, And my mouth hath kissed my hand,

28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.

This also were a crime to be punished by the judge; For I should have denied the God who is above.

29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?

If I have rejoiced at the destruction of him that hated me, And exulted when evil came upon him;

30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.

(Nay, I have not suffered my mouth to sin, By asking with curses his life; )

31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?

If the men of my tent have not exclaimed, “Who is there that hath not been satisfied with his meat?”

32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.

The stranger did not lodge in the street; I opened my doors to the traveller.

33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?

Have I, after the manner of men, hidden my transgression, Concealing my iniquity in my bosom,

34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.

Then let me be confounded before the great multitude! Let the contempt of families cover me with shame! Yea, let me keep silence! let me never appear abroad!

35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.

O that there were one who would hear me! Behold my signature! let the Almighty answer me. And let mine adversary write down his charge!

36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.

Truly I would wear it upon my shoulder; I would bind it upon me as a crown.

37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.

I would disclose to him all my steps; I would approach him like a prince.

38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,

If my land cry out against me, And its furrows bewail together;

39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:

If I have eaten of its fruits without payment, And wrung out the life of its owners,

40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.

Let thorns grow up instead of wheat, And noxious weeds instead of barley. The words of Job are ended.