Jób 30
1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
But now they that are younger than I hold me in derision, Whose fathers I would have disdained to set with the dogs of my flock.
2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
Of what use to me would be even the strength of their hands, To whom old age is lost?
3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
By want and hunger they are famished; They gnaw the dry desert, The darkness of desolate wastes.
4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
They gather purslain among the bushes, And the root of the broom is their bread.
5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
They are driven from the society of men; There is a cry after them as after a thief.
6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
They dwell in gloomy valleys, In caves of the earth and in rocks.
7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
They bray among the bushes; Under the brambles are they stretched out.
8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
An impious and low-born race, They are beaten out of the land.
9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
And now I am become their song; Yea, I am their by-word!
10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
They abhor me, they stand aloof from me; They forbear not to spit before my face.
11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
Yea, they let loose the reins, and humble me; They cast off the bridle before me.
12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
On my right hand riseth up the brood; They thrust away my feet; They cast up against me their destructive ways.
13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
They break up my path; They hasten my fall, —They who have no helper!
14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
They come upon me as through a wide breach; Through the ruins they rush in upon me.
15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
Terrors are turned against me; They pursue my prosperity like the wind, And my welfare passeth away like a cloud.
16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
And now my soul poureth itself out upon me; Days of affliction have taken hold of me.
17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
By night my bones are pierced; they are torn from me, And my gnawers take no rest.
18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
Through the violence of my disease is my garment changed; It bindeth me about like the collar of my tunic.
19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
He hath cast me into the mire, And I am become like dust and ashes.
20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
I call upon Thee, but thou dost not hear me; I stand up before thee, but thou regardest me not.
21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
Thou art become cruel to me; With thy strong hand dost thou lie in wait for me.
22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
Thou liftest me up, and causest me to ride upon the wind; Thou meltest me away in the storm.
23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
I know that thou wilt bring me to death, To the place of assembly for all the living.
24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
When He stretcheth out his hand, prayer availeth nothing; When He bringeth destruction, vain is the cry for help.
25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
Did not I weep for him that was in trouble? Was not my soul grieved for the poor?
26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
But when I looked for good, then evil came; When I looked for light, then came darkness.
27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
My bowels boil, and have no rest; Days of anguish have come upon me.
28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
I am black, but not by the sun; I stand up, and utter my cries in the congregation.
29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
I am become a brother to jackals, And a companion to ostriches.
30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
My skin is black, and falleth from me, And my bones burn with heat.
31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
My harp also is turned to mourning, And my pipe to notes of grief.
