Jób 3
1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
Post hæc aperuit Job os suum, et maledixit diei suo,
2 Nebo mluvě Job, řekl:
et locutus est:
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
Pereat dies in qua natus sum, et nox in qua dictum est: Conceptus est homo.
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
Dies ille vertatur in tenebras: non requirat eum Deus desuper, et non illustretur lumine.
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
Obscurent eum tenebræ et umbra mortis; occupet eum caligo, et involvatur amaritudine.
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
Noctem illam tenebrosus turbo possideat; non computetur in diebus anni, nec numeretur in mensibus.
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
Sit nox illa solitaria, nec laude digna.
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
Maledicant ei qui maledicunt diei, qui parati sunt suscitare Leviathan.
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
Obtenebrentur stellæ caligine ejus; expectet lucem, et non videat, nec ortum surgentis auroræ.
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
Quia non conclusit ostia ventris qui portavit me, nec abstulit mala ab oculis meis.
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
Quare non in vulva mortuus sum? egressus ex utero non statim perii?
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
Quare exceptus genibus? cur lactatus uberibus?
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
Nunc enim dormiens silerem, et somno meo requiescerem
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
cum regibus et consulibus terræ, qui ædificant sibi solitudines;
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
aut cum principibus qui possident aurum, et replent domos suas argento;
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
aut sicut abortivum absconditum non subsisterem, vel qui concepti non viderunt lucem.
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
Ibi impii cessaverunt a tumultu, et ibi requieverunt fessi robore.
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
Et quondam vincti pariter sine molestia, non audierunt vocem exactoris.
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
Parvus et magnus ibi sunt, et servus liber a domino suo.
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
Quare misero data est lux, et vita his qui in amaritudine animæ sunt:
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
qui expectant mortem, et non venit, quasi effodientes thesaurum;
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
gaudentque vehementer cum invenerint sepulchrum?
23 Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
viro cujus abscondita est via et circumdedit eum Deus tenebris?
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
Antequam comedam, suspiro; et tamquam inundantes aquæ, sic rugitus meus:
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
quia timor quem timebam evenit mihi, et quod verebar accidit.
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
Nonne dissimulavi? nonne silui? nonne quievi? et venit super me indignatio.
