Jób 9
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Et respondens Job, ait:
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
Vere scio quod ita sit, et quod non justificetur homo compositus Deo.
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
Si voluerit contendere cum eo, non poterit ei respondere unum pro mille.
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
Sapiens corde est, et fortis robore: quis restitit ei, et pacem habuit?
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
Qui transtulit montes, et nescierunt hi quos subvertit in furore suo.
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
Qui commovet terram de loco suo, et columnæ ejus concutiuntur.
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
Qui præcipit soli, et non oritur, et stellas claudit quasi sub signaculo.
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
Qui extendit cælos solus, et graditur super fluctus maris.
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
Qui facit Arcturum et Oriona, et Hyadas et interiora austri.
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
Qui facit magna, et incomprehensibilia, et mirabilia, quorum non est numerus.
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
Si venerit ad me, non videbo eum; si abierit, non intelligam.
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
Si repente interroget, quis respondebit ei? vel quis dicere potest: Cur ita facis?
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
Deus, cujus iræ nemo resistere potest, et sub quo curvantur qui portant orbem.
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
Quantus ergo sum ego, ut respondeam ei, et loquar verbis meis cum eo?
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
qui etiam si habuero quippiam justum, non respondebo: sed meum judicem deprecabor.
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
Et cum invocantem exaudierit me, non credo quod audierit vocem meam.
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
In turbine enim conteret me, et multiplicabit vulnera mea, etiam sine causa.
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
Non concedit requiescere spiritum meum, et implet me amaritudinibus.
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
Si fortitudo quæritur, robustissimus est; si æquitas judicii, nemo audet pro me testimonium dicere.
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
Si justificare me voluero, os meum condemnabit me; si innocentem ostendero, pravum me comprobabit.
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
Etiam si simplex fuero, hoc ipsum ignorabit anima mea, et tædebit me vitæ meæ.
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
Unum est quod locutus sum: et innocentem et impium ipse consumit.
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
Si flagellat, occidat semel, et non de pœnis innocentum rideat.
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
Terra data est in manus impii; vultum judicum ejus operit. Quod si non ille est, quis ergo est?
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
Dies mei velociores fuerunt cursore; fugerunt, et non viderunt bonum.
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
Pertransierunt quasi naves poma portantes; sicut aquila volans ad escam.
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
Cum dixero: Nequaquam ita loquar: commuto faciem meam, et dolore torqueor.
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
Verebar omnia opera mea, sciens quod non parceres delinquenti.
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
Si autem et sic impius sum, quare frustra laboravi?
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
Si lotus fuero quasi aquis nivis, et fulserint velut mundissimæ manus meæ,
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
tamen sordibus intinges me, et abominabuntur me vestimenta mea.
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
Neque enim viro qui similis mei est, respondebo; nec qui mecum in judicio ex æquo possit audiri.
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
Non est qui utrumque valeat arguere, et ponere manum suam in ambobus.
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
Auferat a me virgam suam, et pavor ejus non me terreat.
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
Loquar, et non timebo eum; neque enim possum metuens respondere.
