Jób 23
1 Tedy odpověděl Job a řekl:
Därefter tog Job till orda och sade:
2 Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?
Också i dag vill min klaga göra uppror. Min hand kännes matt för min suckans skull.
3 Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.
Om jag blott visste huru jag skulle finna honom, huru jag kunde komma dit där han bor!
4 Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.
Jag skulle då lägga fram för honom min sak och fylla min mun med bevis.
5 Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.
Jag ville väl höra vad han kunde svara mig, och förnimma vad han skulle säga till mig.
6 Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.
Icke med övermakt finge han bekämpa mig, nej, han borde allenast lyssna till mig.
7 Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.
Då skulle hans motpart stå här såsom en redlig man, ja, då skulle jag för alltid komma undan min domare.
8 Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.
Men går jag mot öster, så är han icke där; går jag mot väster, så varsnar jag honom ej;
9 By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.
har han något att skaffa i norr, jag skådar honom icke; döljer han sig i söder, jag ser honom ej heller där.
10 Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.
Han vet ju vilken väg jag har vandrat; han har prövat mig, och jag har befunnits lik guld.
11 Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.
Vid hans spår har min for hållit fast, hans väg har jag följt, utan att vika av.
12 Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.
Från hans läppars bud har jag icke gjort något avsteg; mer än egna rådslut har jag aktat hans muns tal.
13 On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.
Men hans vilja är orygglig; vem kan hindra honom? Vad honom lyster, det gör han ock.
14 A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.
Ja, han giver mig fullt upp min beskärda del, och mycket av samma slag har han ännu i förvar.
15 Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.
Därför gripes jag av förskräckelse för hans ansikte; när jag betänker det, fruktar jag för honom.
16 Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,
Det är Gud som har gjort mitt hjärta försagt, den Allsmäktige är det som har vållat min förskräckelse,
17 Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.
ty jag fick icke förgås, innan mörkret kom, dödsnatten undanhöll han mig.
