Jób 22
1 A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Darauf antwortete Eliphas, der Temaniter, und sprach:
2 Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
Mag auch ein Mann Gott etwas nützen? Es nützt ja der Verständige nur sich selbst.
3 Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
Hat der Allmächtige Freude, wenn du gerecht bist? Ist's ihm ein Gewinn, wenn du in Unschuld wandelst?
4 Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
Straft er dich wegen deiner Gottesfurcht, und geht er darum mit dir ins Gericht?
5 Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
Sind nicht deine Missetaten groß und deine Schulden ohne Ende?
6 Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
Du hast wohl deine Brüder gepfändet und den Entblößten die Kleider ausgezogen;
7 Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
vielleicht hast du dem Müden kein Wasser zu trinken gegeben oder dem Hungrigen das Brot versagt.
8 Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
Der Mächtige hat das Land bekommen, und der Angesehene wohnte darin.
9 Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
Du hast Witwen leer fortgeschickt und die Arme der Waisen zusammenbrechen lassen.
10 A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
Darum liegst du in Banden und hat Furcht dich plötzlich überfallen.
11 Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
Oder siehst du die Finsternis nicht und die Wasserflut, die dich bedeckt?
12 Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
Ist Gott nicht himmelhoch? Siehe doch die höchsten Sterne, wie hoch sie stehen!
13 Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
Und du denkst: «Was weiß Gott! Sollte er hinter dem Dunkel richten?
14 Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
Die Wolken hüllen ihn ein, daß er nicht sehen kann, und er wandelt auf dem Himmelsgewölbe umher!»
15 Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
Willst du den alten Weg befolgen, den die Bösewichte gegangen sind,
16 Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.
die weggerafft wurden von der Flut, deren Fundament der Strom wegriß,
17 Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
die zu Gott sprachen: «Hebe dich weg von uns!» und «was könnte der Allmächtige einem tun?»
18 On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
Und er hatte doch ihre Häuser mit Gütern erfüllt! Doch der Gottlosen Rat sei fern von mir!
19 Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,
Die Gerechten werden es sehen und sich freuen, und der Unschuldige wird ihrer spotten:
20 Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.
«Fürwahr, unsere Widersacher werden vertilgt, und das Feuer hat ihren Überrest verzehrt.»
21 Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.
Befreunde dich doch mit Ihm und mache Frieden! Dadurch wird Gutes über dich kommen.
22 Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.
Nimm doch Belehrung an aus seinem Mund und lege seine Worte in dein Herz!
23 Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,
Wenn du dich zu dem Allmächtigen kehrst, so wirst du aufgerichtet werden, wenn du die Ungerechtigkeit aus deiner Hütte entfernst.
24 Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.
Wirf das Gold in den Staub und das Ophirgold zu den Steinen der Bäche,
25 Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.
so wird der Allmächtige dein Gold und dein glänzendes Silber sein!
26 A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,
Dann wirst du dich an dem Allmächtigen ergötzen und dein Angesicht zu Gott erheben;
27 Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.
du wirst zu ihm flehen, und er wird dich erhören, und du wirst deine Gelübde bezahlen.
28 Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.
Was du vornimmst, das wird dir gelingen, und ein Licht wird auf deinen Wegen leuchten.
29 Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.
Führen sie abwärts, so wirst du sagen: «Es geht empor!» Und wer die Augen niederschlägt, den wird er retten.
30 Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.
Er wird [selbst] den freilassen, der nicht unschuldig ist: durch die Reinheit deiner Hände wird er entrinnen.
