Jób 21
1 A odpovídaje Job, řekl:
Darauf antwortete Hiob und sprach:
2 Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
Hört, hört, was ich zu sagen habe; das soll der Trost sein, den ihr mir gewährt!
3 Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
Erlaubet mir, daß ich rede; und wenn ich gesprochen habe, mögt ihr spotten!
4 Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
Richte ich meine Klage an einen Menschen? Und warum sollte ich nicht ungeduldig sein?
5 Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
Wendet euch zu mir und erstaunet und leget die Hand auf den Mund!
6 Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
Ja, wenn ich daran denke, so erschrecke ich, und Zittern erfaßt meinen Leib.
7 Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
Warum leben denn die Gottlosen, werden alt, groß und stark?
8 Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
Ihr Same ist beständig vor ihnen, und ihre Sprößlinge wachsen vor ihren Augen um sie her.
9 Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
Ihre Häuser sind in Frieden, ohne Furcht; die Rute Gottes schlägt sie nicht.
10 Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
Ihr Ochse bespringt, und nicht umsonst; ihre Kühe kalben und sind nicht unfruchtbar.
11 Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
Ihre Buben lassen sie ausziehen wie eine Schafherde, und ihre Kinder hüpfen herum.
12 Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
Sie singen laut zur Pauke und Harfe und sind fröhlich beim Klang der Schalmei.
Sie verbringen in Wohlfahrt ihre Tage und fahren in einem Augenblick ins Totenreich hinab. (Sheol h7585)
14 Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
Und doch sprechen sie zu Gott: «Hebe dich weg von uns; der Erkenntnis deiner Wege fragen wir nichts nach!
15 Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
Was sollten wir dem Allmächtigen dienen, und was nützt es uns, ihn anzurufen?»
16 Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
Und doch steht ihr Glück nicht in ihrer Hand; darum sei der Rat der Gottlosen fern von mir!
17 Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
Wie oft erlischt die Leuchte der Gottlosen und ereilt sie ihr Schicksal? Teilt Er ihnen Schmerzen zu in seinem Zorn?
18 Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
Werden sie wie Stroh vor dem Wind und wie Spreu, die der Sturm entführt?
19 Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
Spart Gott sein Unglück für seine Kinder auf? Ihm selbst sollte er vergelten, so daß er es weiß!
20 A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
Seine eigenen Augen sollen sein Verderben sehen, und den Zorn des Allmächtigen soll er selbst trinken!
21 O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
Denn was für Freude wird er an seiner Nachkommenschaft haben, wenn die Zahl seiner Monde abgeschnitten ist?
22 Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
Kann man Gott Erkenntnis lehren, da er doch die Himmlischen richtet?
23 Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
Der eine stirbt im Vollbesitz seines Glücks, vollkommen ruhig und sorglos;
24 Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
seine Tröge fließen über von Milch, und das Mark seiner Gebeine wird getränkt.
25 Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
Der andere aber stirbt mit betrübter Seele und hat nie Gutes geschmeckt:
26 Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
Gemeinsam liegen sie im Staube, und Gewürm bedeckt sie beide.
27 Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
Seht, ich kenne eure Gedanken und die Anschläge, mit denen ihr mir Unrecht tut.
28 Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
Denn ihr denkt: Wo ist das Haus des Tyrannen hingekommen? Und wo ist das Zelt, darin die Gottlosen wohnten?
29 Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
Habt ihr euch nicht bei denen erkundigt, die des Weges zogen? Und könnt ihr ihre Zeichen nicht anerkennen,
30 Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
daß der Böse am Tage des Unglücks verschont bleibt und dem Tage des Zorns entgeht?
31 Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
Wer kann ihm ins Gesicht seinen Wandel vorhalten, und sein Tun, wer vergilt es ihm?
32 A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
Doch er wird zu Grabe getragen, und über seinem Grabhügel hält man Wache.
33 Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
Süß sind ihm des Grabes Schollen; hinter ihm her zieht jedermann, und vor ihm her eine unzählbare Schar.
34 Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.
Was tröstet ihr mich denn so vergeblich? Eure Antworten sind nichts als Treulosigkeit!
