Jób 21
1 A odpovídaje Job, řekl:
Darauf erwidert Job und spricht:
2 Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
"Mögt ihr auf meine Rede nochmals hören, und wär's zu eurem Zeitvertreib!
3 Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
Ertragt mich! Laßt mich, reden! Dann scheltet nur, wenn ich geredet!
4 Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
Erhebe ich denn gegen einen Menschen Klage? Oder - warum soll ich nicht ungeduldig werden dürfen?
5 Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
Zu mir kehrt euch, erstarret! Die Hand legt auf den Mund!
6 Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
Ich werde ganz erschüttert, denke ich daran; an Leib und Seele zittere ich.
7 Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
Wie kommt's, daß Frevler leben dürfen und alternd noch an Kräften wachsen?
8 Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
Bei ihnen bleibt ihr Stamm, und er gedeiht, solang sie leben, und stets vor Augen bleiben ihnen ihre Sprößlinge.
9 Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
Und sicher vor Gefahr sind ihre Häuser; die Gottesrute trifft sie nicht.
10 Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
Sein Stier bespringt und läßt es nicht entgleiten, und seine Kuh kalbt leicht und tut nicht eine Fehlgeburt.-
11 Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
Gleich einer Herde lassen sie die Kinderschar hinaus, und munter hüpfen ihre Jungen.
12 Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
Sie spielen froh zu Pauken und zu Zithern und freuen sich beim Flötenschalle.
Ihr Leben geht im Glück zu Ende; sie steigen zu der Unterwelt in Frieden (Sheol h7585)
14 Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
und sagen doch zu Gott: 'Du bleib uns fern!' 'Wir wollen nichts von Deinen Wegen wissen!'
15 Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
'Was soll es, daß wir dem Allmächtigen dienen? Was nützt es uns, ihn bittend anzugehen?'
16 Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
Nun, läge nicht ihr Glück in ihrer Hand, dann wäre mir das Planen dieser Frevler unbegreiflich.
17 Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
Wie oft erlischt der Frevler Leuchte und überfällt sie ihr Verderben? Wie oft teilt er in seinem Zorne Schmerzen aus? -
18 Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
Sie sollen werden wie das Stroh vorm Winde, wie Spreu, vom Sturm entführt!
19 Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
'Gott hat sein Unheil eben dessen Kindern aufgespart.' Er zahle ihm es heim, daß er es selber fühle!
20 A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
Er selber sollte seinen Becher kosten und von dem Grimm des Höchsten trinken müssen!
21 O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
Was braucht ihn denn zu kümmern, wie's seinem Haus nach seinem Tode geht, wenn seiner Monde Zahl zu Ende ist?
22 Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
Kann man denn Gott das Wissen lehren, da er doch von der Höhe aus verfügt?
23 Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
Der eine stirbt in vollem Glücke, ganz ruhig, wohlgemut.
24 Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
Von Fett sind seine Lenden voll; sein Körper wird mit Mark getränkt.
25 Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
Der andre stirbt verzweiflungsvoll, hat niemals von dem Glück gekostet.
26 Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
Zusammen liegen sie im Staube; Gewürm deckt beide zu.
27 Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
Ich kenne eure Meinung wohl; ihr ziehet an den Haaren Gründe gegen mich herbei.
28 Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
Ihr sagt: 'In welcher Lage ist das Haus des edlen Mannes?' 'In welcher ist das Wohngezelt der Frevler?'
29 Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
Befragt ihr nicht die Leute, die auf den Lauf der Welten achten? Und ihre Zeugnisse könnt ihr nicht ablehnen.
30 Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
Der Frevler bleibt vom Unheilstag verschont, vom Tag, wo Steuern eingetrieben werden.
31 Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
Wer hält ihm seinen Wandel vor, und wer vergilt ihm, was er tat?
32 A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
Er wird zu Grab getragen, und auf dem Grabespolster ruht er ungestört.
33 Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
Des Grabes Schollen sind ihm süß. So lockt er alle Welt sich nach, und vor ihm schreiten Zahllose einher.
34 Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.
Wie leer ist euer Trost! Und eure Antworten sind unaufrichtig."
