Jób 21
1 A odpovídaje Job, řekl:
Alors Job prit la parole et dit:
2 Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
Ecoutez, écoutez mes paroles, que j’aie, du moins, cette consolation de vous.
3 Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
Permettez-moi de parler à mon tour, et, quand j’aurai parlé, vous pourrez vous moquer.
4 Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
Est-ce contre un homme que se porte ma plainte? Comment donc la patience ne m’échapperait elle pas?
5 Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
Regardez-moi et soyez dans la stupeur, et mettez la main sur votre bouche.
6 Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
Quand j’y pense, je frémis; et un frissonnement saisit ma chair.
7 Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
Pourquoi les méchants vivent-ils, et vieillissent-ils, accroissant leur force?
8 Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
Leur postérité s’affermit autour d’eux, leurs rejetons fleurissent à leurs yeux.
9 Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
Leur maison est en paix, à l’abri de la crainte; la verge de Dieu ne les touche pas.
10 Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
Leur taureau est toujours fécond, leur génisse enfante et n’avorte pas.
11 Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
Ils laissent courir leurs enfants comme un troupeau, leurs nouveau-nés bondissent autour d’eux.
12 Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
Ils chantent au son du tambourin et de la cithare, ils se divertissent au son du chalumeau.
Ils passent leurs jours dans le bonheur, et ils descendent en un instant au schéol. (Sheol h7585)
14 Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
Pourtant ils disaient à Dieu: « Retire-toi de nous; nous ne désirons pas connaître tes voies.
15 Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
Qu’est-ce que le Tout-Puissant, pour que nous le servions? Que gagnerions-nous à le prier? »
16 Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
Leur prospérité n’est-elle pas dans leur main? — Toutefois, loin de moi le conseil de l’impie! —
17 Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
Voit-on souvent s’éteindre la lampe des impies, la ruine fondre sur eux, et Dieu leur assigner un lot dans sa colère?
18 Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
Les voit-on comme la paille emportée par le vent, comme la glume enlevée par le tourbillon?
19 Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
« Dieu, dites-vous, réserve à ses enfants son châtiment!... » Mais que Dieu le punisse lui-même pour qu’il le sente,
20 A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
qu’il voie de ses yeux sa ruine, qu’il boive lui-même la colère du Tout-Puissant!
21 O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
Que lui importe, en effet, sa maison après lui, une fois que le nombre de ses mois est tranché?
22 Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
Est-ce à Dieu qu’on apprendra la sagesse, à lui qui juge les êtres les plus élevés?
23 Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
L’un meurt au sein de sa prospérité, parfaitement heureux et tranquille,
24 Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
les flancs chargés de graisse, et la mœlle des os remplie de sève.
25 Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
L’autre meurt, l’amertume dans l’âme, sans avoir goûté le bonheur.
26 Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
Tous deux se couchent également dans la poussière, et les vers les couvrent tous deux.
27 Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
Ah! Je sais bien quelles sont vos pensées, quels jugements iniques vous portez sur moi.
28 Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
Vous dites: « Où est la maison de l’oppresseur! Qu’est devenue la tente qu’habitaient les impies? »
29 Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
N’avez-vous donc jamais interrogé les voyageurs, et ignorez-vous leurs remarques?
30 Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
Au jour du malheur, le méchant est épargné; au jour de la colère, il échappe au châtiment.
31 Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
Qui blâme devant lui sa conduite? Qui lui demande compte de ce qu’il a fait?
32 A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
On le porte honorablement au tombeau; et on veille sur son mausolée.
33 Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
les glèbes de la vallée lui sont légères, et tous les hommes y vont à sa suite, comme des générations sans nombre l’y ont précédé.
34 Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.
Que signifient donc vos vaines consolations? De vos réponses il ne reste que perfidie.
