Jób 20
1 Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:
Alors Sophar de Naama prit la parole et dit:
2 Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,
C’est pourquoi mes pensées me suggèrent une réponse, et, à cause de mon agitation, j’ai hâte de la donner.
3 Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.
J’ai entendu des reproches qui m’outragent; dans mon intelligence, mon esprit trouvera la réplique.
4 Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,
Sais-tu bien que, de tout temps, depuis que l’homme a été placé sur la terre,
5 Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?
le triomphe des méchants a été court, et la joie de l’impie d’un moment?
6 Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,
Quand il porterait son orgueil jusqu’au ciel, et que sa tête toucherait aux nues,
7 Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?
comme son ordure, il périt pour toujours; ceux qui le voyaient disent: « Où est-il? »
8 Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.
Il s’envole comme un songe, et on ne le trouve plus; il s’efface comme une vision de la nuit.
9 Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.
L’œil qui le voyait ne le découvre plus; sa demeure ne l’apercevra plus.
10 Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.
Ses enfants imploreront les pauvres, de ses propres mains il restituera ses rapines.
11 Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.
Ses os étaient pleins de ses iniquités cachées; elles dormiront avec lui dans la poussière.
12 A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;
Parce que le mal a été doux à sa bouche, qu’il l’a caché sous sa langue,
13 Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:
qu’il l’a savouré sans l’abandonner, et l’a retenu au milieu de son palais:
14 Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.
sa nourriture tournera en poison dans ses entrailles, elle deviendra dans son sein le venin de l’aspic.
15 Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.
Il a englouti des richesses, il les vomira; Dieu les retirera de son ventre.
16 Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.
Il a sucé le venin de l’aspic, la langue de la vipère le tuera.
17 Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.
Il ne verra jamais couler les fleuves, les torrents de miel et de lait.
18 Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.
Il rendra ce qu’il a gagné et ne s’en gorgera pas, dans la mesure de ses profits, et il n’en jouira pas.
19 Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.
Car il a opprimé et délaissé les pauvres, il a saccagé leur maison, et ne l’a pas rétablie:
20 Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.
son avidité n’a pu être rassasiée, il n’emportera pas ce qu’il a de plus cher.
21 Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.
Rien n’échappait à sa voracité; aussi son bonheur ne subsistera pas.
22 Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.
Au sein de l’abondance, il tombe dans la disette; tous les coups du malheur viennent sur lui.
23 By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.
Voici pour lui remplir le ventre: Dieu enverra sur lui le feu de sa colère, elle pleuvra sur lui jusqu’en ses entrailles.
24 Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.
S’il échappe aux armes de fer, l’arc d’airain le transperce.
25 Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.
Il arrache le trait, il sort de son corps, l’acier sort étincelant de son foie; les terreurs de la mort tombent sur lui.
26 Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.
Une nuit profonde engloutit ses trésors; un feu que l’homme n’a pas allumé le dévore, et consume tout ce qui restait dans sa tente.
27 Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.
Les cieux révéleront son iniquité, et la terre s’élèvera contre lui.
28 Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.
L’abondance de sa maison sera dispersée, elle disparaîtra au jour de la colère.
29 Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.
Telle est la part que Dieu réserve au méchant, et l’héritage que lui destine Dieu.
