Jób 20
1 Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:
And Zophar the Naamathite answers and says:
2 Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,
“Therefore my thoughts cause me to answer, And because of my sensations in me.
3 Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.
I hear the discipline of my shame, And the spirit of my understanding causes me to answer:
4 Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,
Have you known this from antiquity? Since the placing of man on earth?
5 Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?
That the singing of the wicked [is] short, And the joy of the profane for a moment,
6 Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,
Though his excellence goes up to the heavens, He strikes his head against a cloud—
7 Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?
He perishes as his own dung forever, His beholders say, Where [is] he?
8 Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.
He flees as a dream, and they do not find him, And he is driven away as a vision of the night,
9 Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.
The eye has not seen him, and does not add. And his place does not behold him again.
10 Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.
His sons oppress the poor, And his hands give back his wealth.
11 Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.
His bones have been full of his youth, and it lies down with him on the dust.
12 A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;
Though he sweetens evil in his mouth, hides it under his tongue,
13 Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:
has pity on it, and does not forsake it, and keeps it back in the midst of his palate,
14 Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.
his food is turned in his bowels, the bitterness of cobras [is] in his heart.
15 Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.
He has swallowed wealth, and vomits it. God drives it out from his belly.
16 Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.
He sucks [the] gall of cobras, the tongue of a viper slays him.
17 Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.
He does not look on streams, Flowing of brooks of honey and butter.
18 Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.
He is giving back [what] he labored for, and does not consume [it]; As a bulwark [is] his exchange, and he does not exult.
19 Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.
For he oppressed—he forsook the poor, He has taken a house away violently, And he does not build it.
20 Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.
For he has not known ease in his belly. With his desirable thing he does not deliver himself.
21 Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.
There is not a remnant to his food, Therefore his good does not stay.
22 Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.
In the fullness of his sufficiency he is constricted. Every perverse hand meets him.
23 By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.
It comes to pass, at the filling of his belly, He sends forth against him The fierceness of His anger, Indeed, He rains on him in his eating.
24 Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.
He flees from an iron weapon, A bow of bronze passes through him.
25 Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.
One has drawn, And it comes out from the body, And a glittering weapon proceeds from his gall. Terrors [are] on him.
26 Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.
All darkness is hid for his treasures, A fire not blown consumes him, The remnant is broken in his tent.
27 Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.
The heavens reveal his iniquity, And earth is raising itself against him.
28 Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.
The increase of his house is removed, Poured forth in a day of His anger.
29 Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.
This [is] the portion of a wicked man from God. And an inheritance appointed him by God.”
