Jób 19
1 Tedy odpověděv Job, řekl:
And Job answers and says:
2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
“Until when do you afflict my soul, And bruise me with words?
3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
These ten times you put me to shame, you do not blush. You make yourselves strange to me—
4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
And also—truly, I have erred, My error remains with me.
5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
If, truly, you magnify yourselves over me, And decide my reproach against me;
6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
Know now, that God turned me upside down, And has set around His net against me,
7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
Behold, I cry out—violence, and am not answered, I cry aloud, and there is no judgment.
8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
He hedged up my way, and I do not pass over, And He places darkness on my paths.
9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
He has stripped my honor from off me, And He turns the crown from my head.
10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
He breaks me down all around, and I go, And removes my hope like a tree.
11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
And He kindles His anger against me, And reckons me to Him as His adversaries.
12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
His troops come in together, And they raise up their way against me, And encamp around my tent.
13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
He has put my brothers far off from me, And my acquaintances have surely been estranged from me.
14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
My neighbors have ceased And my familiar friends have forgotten me,
15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
Sojourners of my house and my maids, Reckon me for a stranger; I have been an alien in their eyes.
16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
I have called to my servant, And he does not answer, With my mouth I make supplication to him.
17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
My spirit is strange to my wife, And my favors to the sons of my [mother’s] womb.
18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
Also sucklings have despised me, I rise, and they speak against me.
19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
All the men of my counsel detest me, And those I have loved, Have been turned against me.
20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
To my skin and to my flesh My bone has cleaved, And I deliver myself with the skin of my teeth.
21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
Pity me, pity me, you my friends, For the hand of God has struck against me.
22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
Why do you pursue me as God? And are not satisfied with my flesh?
23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
Who grants now, that my words may be written? Who grants that they may be inscribed in a scroll?
24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
With a pen of iron and lead—They may be hewn in a rock forever.
25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
That—I have known my Redeemer, The Living and the Last, For He raises the dust.
26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
And after my skin has surrounded this [body], Then from my flesh I see God—
27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
Whom I see on my side, And my eyes have beheld, and not a stranger, My reins have been consumed in my bosom.
28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
But you say, Why do we pursue after him? And the root of the matter has been found in me.
29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
Be afraid because of the sword, For the punishments of the sword [are] furious, That you may know that [there is] a judgment.”
