Jób 17
1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
My spirit is consumed, my days are extinct, the grave is ready for me.
2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
Surely there are mockers with me, and mine eye abideth in their provocation.
3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
Give now a pledge, be surety for me with Thyself; who else is there that will strike hands with me?
4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
For Thou hast hid their heart from understanding; therefore shalt Thou not exalt them.
5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
He that denounceth his friends for the sake of flattery, even the eyes of his children shall fail.
6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
He hath made me also a byword of the people; and I am become one in whose face they spit.
7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
Mine eye also is dimmed by reason of vexation, and all my members are as a shadow.
8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
Upright men are astonished at this, and the innocent stirreth up himself against the godless.
9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
Yet the righteous holdeth on his way, and he that hath clean hands waxeth stronger and stronger.
10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
But as for you all, do ye return, and come now; and I shall not find a wise man among you.
11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
My days are past, my purposes are broken off, even the thoughts of my heart.
12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
They change the night into day; the light is short because of darkness.
If I look for the nether-world as my house; if I have spread my couch in the darkness; (Sheol h7585)
14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
If I have said to corruption: 'Thou art my father', to the worm: 'Thou art my mother, and my sister';
15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
Where then is my hope? And as for my hope, who shall see it?
