Jób 13
1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
Ecco, l'occhio mio ha vedute tutte [queste cose], L'orecchio mio le ha udite, e le ha intese.
2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
Quanto sapete voi, so anch'io; Io non son da men di voi.
3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
E pure io parlerò all'Onnipotente; Io avrò a grado di venire a ragione con lui.
4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
Ma certo, quant'è a voi, voi siete rappezzatori di menzogna; Voi [siete] medici da nulla tutti quanti.
5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
Oh! vi taceste pur del tutto, Ciò vi sarebbe [reputato] in saviezza!
6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
Deh! ascoltate la difesa della mia ragione, Ed attendete agli argomenti delle mie labbra.
7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
Convienvisi in favor di Dio parlar perversamente, E per rispetto suo parlar frodolentemente?
8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
Convienvisi aver riguardo alla qualità sua? Convienvisi litigar per Iddio?
9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
[Sarebbe egli] ben [per voi] ch'egli vi esaminasse? Gabberestelo voi come si gabba un uomo?
10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
Egli del certo vi arguirà, Se di nascosto avete riguardo alla qualità delle persone.
11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
La sua altezza non vi sgomenterà ella? Lo spavento di lui non vi caderà egli addosso?
12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
I vostri [detti] memorandi [son] simili a cenere; [Ed] i vostri sublimi [ragionamenti] a mucchi di fango.
13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
Tacetevi, e lasciatemi stare, ed io parlerò; E passimi addosso che che sia.
14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
Perchè mi strappo io la carne co' denti, E [perchè] tengo l'anima mia nella palma della mia mano?
15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
Ecco, uccidami egli pure; sì spererò in lui; Ma tuttavia difenderò le mie vie nel suo cospetto.
16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
Ed egli stesso mi [sarà] in salvazione; Perciocchè l'ipocrita non gli verrà davanti.
17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
Ascoltate attentamente il mio ragionamento; Ed [entrivi] negli orecchi la mia dichiarazione.
18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
Ecco ora, [quando] io avrò esposta per ordine la mia ragione, Io so che sarò trovato giusto.
19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
Chi è colui che voglia litigar meco? Conciossiachè di presente mi tacerò, e spirerò.
20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
Sol non farmi due cose, [Ed] allora io non mi nasconderò dal tuo cospetto.
21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
Allontana la tua mano d'addosso a me, E non mi spaventi il tuo terrore.
22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
E poi chiama, ed io risponderò; Ovvero, io parlerò, e tu rispondimi.
23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
Quante iniquità e peccati ho io? Mostrami il mio misfatto, e il mio peccato.
24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
Perchè nascondi la tua faccia, E mi reputi tuo nemico?
25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
Stritolerai tu una fronda sospinta? O perseguiterai tu della stoppia secca?
26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
Che tu mi sentenzii a pene amare, E mi faccia eredar l'iniquità della mia fanciullezza!
27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
E metta i miei piedi ne' ceppi, E spii tutti i miei sentieri, [E] stampi le tue pedate in su le radici de' miei piedi!
28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
Onde costui si disfa come del legno intarlato, Come un vestimento roso dalle tignuole.
