Jób 12
1 Odpověděv pak Job, řekl:
E GIOBBE rispose, e disse:
2 V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
Sì, veramente voi [siete tutt]'un popolo, E la sapienza morrà con voi.
3 I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
Anch'io ho senno come voi; Io non sono da men di voi; Ed appo cui non [sono] cotali cose?
4 Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
Io son quell'uomo ch'è schernito dal suo amico; [Ma un tale] invoca Iddio, ed egli gli risponderà; L'uomo giusto ed intiero è schernito.
5 Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
Colui che sta per isdrucciolare col piè, [E], per estimazione di chi è felice, un tizzone sprezzato.
6 Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
I tabernacoli de' ladroni prosperano, E [v'è] ogni sicurtà per quelli che dispettano Iddio, Nelle cui mani egli fa cadere [ciò che desiderano].
7 Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
E in vero, domandane pur le bestie, ed esse tu [l]'insegneranno; E gli uccelli del cielo, ed essi te [lo] dichiareranno;
8 Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
Ovvero, ragiona[ne] con la terra, ed essa te [l]'insegnerà; I pesci del mare eziandio te [lo] racconteranno.
9 Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
Fra tutte queste [creature], Quale [è quella che] non sappia che la mano del Signore fa questo?
10 V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
Nella cui mano [è] l'anima d'ogni [uomo] vivente, E lo spirito d'ogni carne umana.
11 Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
L'orecchio non prova egli le parole, Come il palato assapora le vivande?
12 Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
Ne' vecchi [è] la sapienza, E nella grande età [è] la prudenza.
13 Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
Appo lui [è] la sapienza e la forza; A lui [appartiene] il consiglio e l'intelligenza.
14 Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
Ecco, [se] egli ruina, [la cosa] non può esser riedificata; [Se] serra alcuno, non gli può essere aperto.
15 Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
Ecco, [se] egli rattiene le acque, elle si seccano; E [se] le lascia scorrere, rivoltano la terra sottosopra.
16 U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
Appo lui [è] forza e ragione; A lui [appartiene] chi erra, e chi fa errare.
17 On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
Egli ne mena i consiglieri spogliati, E fa impazzare i giudici.
18 Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
Egli scioglie il legame dei re, E stringe la cinghia sopra i lor [propri] lombi.
19 On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
Egli ne mena i rettori spogliati, E sovverte i possenti.
20 On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
Egli toglie la favella agli eloquenti, E leva il senno a' vecchi.
21 On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
Egli spande lo sprezzo sopra i nobili, E rallenta la cintura de' possenti.
22 On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
Egli rivela le cose profonde, [traendole] fuor delle tenebre; E mette fuori alla luce l'ombra della morte.
23 On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
Egli accresce le nazioni, ed [altesì] le distrugge; Egli sparge le genti, ed [altresì] le riduce insieme.
24 On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
Egli toglie il senno a' capi de' popoli della terra, E li fa andar vagando per luoghi deserti, [ove] non [ha] via alcuna.
25 Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.
Vanno a tentone per le tenebre, senza luce alcuna: Ed egli li fa andare errando come un uomo ebbro.
