Jób 11
1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
And Zophar the Naamathite answered and said,
2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
Should not the multitude of words be answered? and should a man of much talk be justified?
3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
Should thy fictions make men hold their peace? and shouldest thou mock, and no one make [thee] ashamed?
4 Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
For thou sayest, My doctrine is pure, and I am clean in thine eyes.
5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
But oh that God would speak, and open his lips against thee;
6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
And that he would shew thee the secrets of wisdom, how that they are the double of what is realised; and know that God passeth by [much] of thine iniquity!
7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
Canst thou by searching find out God? canst thou find out the Almighty to perfection?
[It is as] the heights of heaven; what wilt thou do? deeper than Sheol; what canst thou know? (Sheol h7585)
9 Delší jest míra její než země, a širší než moře.
The measure thereof is longer than the earth, and broader than the sea.
10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
If he pass by, and shut up, and call to judgment, who can hinder him?
11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
For he knoweth vain men, and seeth wickedness when [man] doth not consider it;
12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
Yet a senseless man will make bold, though man be born [like] the foal of a wild ass.
13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
If thou prepare thy heart and stretch out thy hands toward him,
14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
If thou put far away the iniquity which is in thy hand, and let not wrong dwell in thy tents;
15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
Surely then shalt thou lift up thy face without spot, and thou shalt be stedfast and shalt not fear:
16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
For thou shalt forget misery; as waters that are passed away shalt thou remember it;
17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
And life shall arise brighter than noonday; though thou be enshrouded in darkness, thou shalt be as the morning,
18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
And thou shalt have confidence, because there shall be hope; and having searched about [thee], thou shalt take rest in safety.
19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
Yea, thou shalt lie down, and none shall make thee afraid; and many shall seek thy favour.
20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
But the eyes of the wicked shall fail, and [all] refuge shall vanish from them, and their hope [shall be] the breathing out of life.
