Židům 2
1 Protož musímeť my tím snažněji šetřiti toho, což jsme slýchali, aby nám to nevymizelo.
FOR this reason we ought to attend more diligently to the things which have been heard, lest by any means we let them flow by us.
2 Nebo poněvadž skrze anděly mluvené slovo bylo pevné, a každé přestoupení a neposlušenství vzalo spravedlivou odměnu pomsty,
For if the discourse spoken by angels was confirmed, and every transgression and disobedience received a just punishment as its due,
3 Kterakž my utečeme, takového zanedbávajíce spasení? Kteréžto nejprvé začalo vypravováno býti skrze samého Pána, od těch pak, kteříž Pána slýchali, nám utvrzeno jest.
how shall we escape if we neglect so great salvation, which, commencing at the beginning to be spoken by the Lord, was confirmed unto us by those who had heard him;
4 Èemuž i Bůh svědectví vydával skrze divy a zázraky, a rozličné moci, i podělování Duchem svatým, podle vůle své.
God superadding his testimony with them, by signs, and wonders, and various miracles, and gifts of the Holy Ghost, according to his own will?
5 Nebo nepoddal andělům okršlku země budoucího, o kterémž mluvíme.
For he hath not subjected the future world, of which we are speaking, to the angels.
6 Osvědčilť jest pak na jednom místě jeden, řka: Co jest člověk, že naň pomníš, aneb syn člověka, že na něj patříš.
But one in a certain passage testifieth, saying, “What is man, that thou rememberest him, or a son of man, that thou regardest him?”
7 Maličkos jej menšího andělů učinil, slavou a ctí korunoval jsi ho, a ustanovils jej nad dílem rukou svých.
“Thou hast made him for a little while lower than angels, thou hast crowned him with glory and honour, and hast placed him over the works of thy hands:
8 Všecko jsi podmanil pod nohy jeho. A kdyžť jest jemu všecko poddal, tedy ničeho nezanechal nepodmaněného jemu. Ačkoli nyní ještě nevidíme, aby jemu všecko poddáno bylo.
thou hast subjected all things under his feet.” Now in subjecting all things to him, he left nothing unsubjected to him; but at present we see not yet all things subjected to him.
9 Ale toho maličko nižšího andělů, vidíme Ježíše, pro utrpení smrti slávou a ctí korunovaného, aby z milosti Boží za všecky okusil smrti.
But we see Jesus for a little while made lower than angels, by the suffering of death, crowned with glory and honour, that, by the grace of God, he might taste of death for every one.
10 Slušeloť zajisté na toho, pro kteréhož jest všecko, a skrze kteréhož jest všecko, aby mnohé syny přiveda k slávě, vůdce spasení jejich skrze utrpení dokonalého učinil.
For it became him, for whom are all things, and by whom are all things, in bringing many sons unto glory, to perfect the Author of their salvation by sufferings.
11 Nebo i ten, jenž posvěcuje, i ti, kteříž posvěceni bývají, z jednoho jsou všickni. Pro kteroužto příčinu nestydí se jich nazývati bratřími,
For both he that sanctifies, and they who are sanctified, are all of one. For which cause he is not ashamed to call them brethren,
12 Řka: Zvěstovati budu jméno tvé bratřím svým, uprostřed shromáždění prozpěvovati budu tobě.
saying, “I will declare thy name to my brethren, in the midst of the church I will sing hymns to thee.”
13 A opět: Já budu v něm doufati. A opět: Aj, já a dítky, kteréž dal mi Bůh.
And again, “I will place my confidence in him.” And again, “Behold! Here am I, and the children which God hath given me.”
14 Poněvadž tedy dítky účastnost mají těla a krve, i on též podobně účasten jest jich, aby skrze smrt zahladil toho, kterýž má vládařství smrti, to jest ďábla,
Seeing therefore that the children have partaken of flesh and blood, he also himself, in exact resemblance, partook of the same, that by death he might destroy him who held the power of death, that is, the devil;
15 A abyvysvobodil ty, kteřížto bázní smrti po všecken čas života svéhopodrobeni byli v službu.
and deliver those, even as many as through their whole life were subjects of bondage to the fear of death.
16 Neboť nepřijal andělů, ale símě Abrahamovo přijal.
For he verily took not on him the angelic nature, but assumed that of the seed of Abraham.
17 A protož ve všem připodobněn býti měl bratřím, aby milosrdný byl a věrný nejvyšší kněz v tom, což by u Boha k očištění hříchů lidu jednáno býti mělo.
Wherefore he ought in all things to be made like to his brethren, in order to become a merciful and faithful high-priest in those things which relate to God, to make a propitiation for the sins of the people:
18 Nebo že jest i sám trpěl, pokoušín byv, může také pokušení trpícím spomáhati.
for inasmuch as he hath himself suffered, having been tempted, he is able to succour those who are tempted.
