Ezechiel 25

1 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

Naʻe toe hoko foki ʻae folofola ʻa Sihova kiate au, ʻo pehē,

2 Synu člověčí, obrať tvář svou proti synům Ammon, a prorokuj proti nim.

“Foha ʻoe tangata, fakahanga ho mata ki he kau ʻAmoni, pea kikite kiate kinautolu;

3 A rci synům Ammon: Slyšte slovo Panovníka Hospodina: Takto praví Panovník Hospodin: Proto že jsi nad svatyní mou, když poškvrněna byla, říkal: To dobře to, a nad zemí Izraelskou, když zpuštěna byla, a nad domem Judským, když šel v zajetí,

Pea ke pehē ki he kau ʻAmoni, Fanongo mai ki he folofola ʻa Sihova ko e ʻOtua; ʻOku pehē ʻe Sihova ko e ʻOtua; koeʻuhi naʻa ke fakamaʻitoʻa mai ki hoku fale tapu ʻi hono fakalieliaʻi; pea ki he fonua ʻo ʻIsileli ʻi hono fakalala; pea ki he fale ʻo Siuta ʻi hono ʻave ʻakinautolu ke fakapōpulaʻi;

4 Protož aj, já dám tě národům východním za dědictví, i vzdělají sobě hrady v tobě, a vystavějí v tobě příbytky své. Tiť budou jísti ovoce tvé, a ti budou píti mléko tvé.

Vakai, ko ia ia te u tukuange ai koe ki he kakai hahake ke nau maʻu koe, pea te nau fokotuʻu honau nofoʻanga fakaʻeiʻeiki ʻiate koe; mo langa honau ngaahi fale ʻiate koe; te ne kai hoʻo fua, pea te nau inu hoʻo huʻahuhu.

5 A dám Rabbu za obydlé velbloudům, a města synů Ammon za odpočivadlo stádům, i zvíte, že já jsem Hospodin.

Pea te u ngaohi ʻa Lepaa ko e fale kāmeli, pea ko ʻAmoni ko e nofoʻanga ʻoe fanga sipi; pea te mou ʻilo ko Sihova au.

6 Nebo takto praví Panovník Hospodin: Proto že jsi tleskal rukou, a dupal nohou, a veselil se srdečně, že jsi všelijak loupil zemi Izraelskou,

He ʻoku pehē ʻe Sihova ko e ʻOtua; koeʻuhi kuo ke pasi ho nima, mo malaki ʻaki ho vaʻe, pea ke fiefia ʻi loto, ko e meʻa ʻi hoʻo fehiʻa lahi ki he fonua ʻo ʻIsileli;

7 Protož aj, já vztáhnu ruku svou na tebe, a vydám tě v loupež národům, a vypléním tě z lidí, a vyhubím tě z zemí, i zahladím tě. Tu zvíš, že já jsem Hospodin.

Vakai, ko ia ia te u mafao atu ai hoku nima kiate koe, pea te u tuku koe ke veteki ʻe he kakai hiteni; pea te u motuhi ʻakimoutolu mei he kakai, pea te u pule ke ke ʻosiʻosi mei he ngaahi fonua: Te u fakaʻauha koe; pea te ke ʻilo ko Sihova au.”

8 Takto praví Panovník Hospodin: Z té příčiny, že říkal Moáb a Seir: Hle, podobný jest všechněm jiným národům dům Judský,

ʻOku pehē ʻe Sihova ko e ʻOtua: “Koeʻuhi ʻoku pehē ʻe Moape, pea mo Seia, Vakai, ʻoku tatau ʻae fale ʻo Siuta mo e hiteni kotoa pē;

9 Protož aj, já otevru bok Moábských, (hned od Arim, od měst jejich na pomezí jejich, rozkošnou zemi Betjesimotských, Balmeonských i Kariataimských),

Ko ia, vakai, Te u fakaava ʻae feituʻu ʻo Moape mei hono ngaahi kolo, ʻae kolo ʻoku ʻi he ngataʻanga ʻo hono fonua, ʻaia ko e ongoongolelei ʻoe fonua, ʻa Pete-Sesimote mo Pealimeoni, mo Kiliatemi,

10 Národům východním s zemí synů Ammon; nebo jsem ji dal v dědictví, tak aby nebylo zpomínáno na syny Ammon mezi národy.

Ki he kakai mei he potu hahake ke nau maʻu ia mo e kau ʻAmoni, koeʻuhi ke ʻoua naʻa toe manatuʻi ʻae kau ʻAmoni ʻi he ngaahi puleʻanga.

11 A tak i nad Moábem soudy vykonám, i zvědí, že já jsem Hospodin.

Pea te u fai ʻae tautea ki Moape pea te nau ʻilo ko Sihova au.”

12 Takto praví Panovník Hospodin: Proto že Idumejští nenáležitě se vymstívajíce, ukrutně se měli k domu Judskému, a tak uvodili na se vinu velikou, vymstívajíce se na nich,

ʻOku pehē ʻe Sihova ko e ʻOtua; “Ko e meʻa kuo fai ʻe ʻItomi ki he fale ʻo Siuta ʻi heʻene tautea ia, pea kuo ne fai hala ʻaupito, mo fakafāsifasi ia kiate kinautolu;

13 Protož takto dí Panovník Hospodin: I na Idumea vztáhnu ruku svou, a vypléním z něho lidi i hovada, a obrátím jej v pustinu. Hned od Teman až do Dedan mečem padati budou.

Ko ia ʻoku pehē ʻe Sihova ko e ʻOtua; Te u mafao atu foki ʻeau ʻa hoku nima ki ʻItomi, pea te u fakaʻosi mei ai ʻae tangata pea mo e manu; pea te u ngaohi ia ke lala ʻo fai mei Temani; pea ʻe hinga ʻi he heletā ʻakinautolu ʻoku ʻo Temani.

14 A tak uvedu pomstu svou na Idumejské skrze ruku lidu mého Izraelského, a naloží s Idumejskými podlé hněvu mého a podlé prchlivosti mé, i poznají pomstu mou, praví Panovník Hospodin.

Pea te u ʻai ke hilifaki ʻa hoku houhau ki ʻItomi ʻi he nima ʻo hoku kakai ko ʻIsileli; pea te nau fai ki ʻItomi ʻo hangē ko hoku houhau, pea fakatatau mo ʻeku tuputāmaki; pea te nau ʻilo ʻa hoku houhau,” ʻoku pehē ʻe Sihova ko e ʻOtua.

15 Takto praví Panovník Hospodin: Proto že se Filistinští ukrutně měli z příčiny pomsty, nenáležitě se vymstívajíce, loupíce zlostně, a zhoubu uvodíce z nenávisti starodávní,

ʻOku pehē ʻe Sihova ko e ʻOtua; “Koeʻuhi kuo fai fakafasifasi ʻae kau Filisitia, ʻonau fai ʻae tautea mo e loto fehiʻa, ke fakaʻauha ia ʻi he fehiʻa ʻe ʻikai ngata;

16 Protož takto praví Panovník Hospodin: Aj, já vztáhnu ruku svou na Filistinské, a vypléním Ceretejské, a zkazím ostatek přístavu mořského.

Ko ia ʻoku pehē ai ʻe Sihova ko e ʻOtua; Vakai, te u mafao atu ʻeau hoku nima ki he kakai Filisitia, pea teu motuhi ʻae kakai Keliti, mo fakaʻauha ʻa hono toe ʻoku ʻi he matātahi.

17 A tak vykonám při nich pomsty veliké káraními zůřivými, a zvědí, že já jsem Hospodin, když uvedu pomstu svou na ně.

Pea te u fai ʻae totongi lahi kiate kinautolu mo e valoki kakaha; pea te nau ʻilo ko au ko Sihova, ʻo kau ka tuku atu hoku houhau kiate kinautolu.”