Kazatel 3
1 Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
For every thing there is a season; and a [proper] time is for every pursuit under the heavens.
2 Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
[There is] a time to be born, and a time to die; a time to plant, and a time to pluck up what hath been planted;
3 Èas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
A time to kill, and a time to heal; a time to break down, and a time to build up;
4 Èas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
A time to weep, and a time to laugh; a time to mourn, and a time to dance;
5 Èas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
A time to throw away stones, and a time to gather up stones; a time to embrace, and a time to be far from embracing;
6 Èas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
A time to seek, and a time to let things be lost; a time to keep, and a time to throw away;
7 Èas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
A time to rend, and a time to sew; a time to keep silence, and a time to speak;
8 Èas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
A time to love, and a time to hate; a time of war, and a time of peace.
9 Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
What profit hath [now] he that worketh in that wherein he toileth?
10 Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
I have seen the employment, which God hath given to the sons of men to busy themselves therewith.
11 Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
Every thing hath he made beautiful in its [proper] time: he hath also placed the eternity in their heart, without a man's being able to find out the work that God hath made from the beginning to the end.
12 Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
I know that there is nothing good [inherent] in them, but for every one to rejoice and to do what is good during [all] his life.
13 Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
For also that every man should eat and drink, and enjoy what is good for all his toil, is likewise a gift of God.
14 Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
I know that whatsoever God doth, that will be for ever; to it nothing can be added, and from it there is nothing to be diminished: and God hath so made it, that men should be afraid of him.
15 To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
That which hath been hath long since appeared [again]; and what is to be hath already been; and God seeketh [again] that which is sped away.
16 Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
And moreover I have seen under the sun, [that in] the place of justice, even there was wickedness; and [that in] the place of righteousness, even there was wickedness.
17 I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
I said in my heart, God will judge the righteous and the wicked; for there is a time for every pursuit; and on account of every deed there [will he judge].
18 Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
I said in my heart concerning the speaking of the sons of men, that God might make it clear to them, and that they might see that they by themselves are but beasts.
19 Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
For that which befalleth the sons of men befalleth beasts; even the same thing befalleth them; as the one dieth, so dieth the other; yea, they have all one kind of spirit: so that the preeminence of man above the beast is nought; for all is vanity.
20 Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
Every thing goeth unto one place: every thing came from the dust, and every thing returneth to the dust.
21 Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
Who knoweth the spirit of the sons of man that ascendeth upward, and the spirit of the beast that descendeth downward to the earth?
22 Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
And so did I perceive that there is nothing better, than that a man should rejoice in his own works; for that is his portion; for who can bring him to look with pleasure on what will be after him?
