2 Korintským 3
1 Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, nebo od vás k jiným?
Am I beginning again to "recommend" myself? Or do I need, as some do, letters of commendation either to you or from you?
2 List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé.
You are my letter, written on my heart, known and read by all men.
3 Nebo to zjevné jest, že jste vy list Kristův, zpravený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.
Since all can see that you are a letter of Christ transcribed by men, written not with ink, but with the Spirit of the living God, not on tablets of stone, but on human hearts as tablets.
4 Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,
Such confidence I have through Christ before God.
5 Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest.
Not that I am sufficient in myself to reach any conclusion in my own wisdom; but my sufficiency is from God.
6 Kterýžto i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabíjí, ale duch obživuje.
It is he who has also made me sufficient as a minister of a new covenant; not of a letter but of a spirit; for the letter kills, but the spirit makes alive.
7 A poněvadž přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla,
If, however, the administration of death, written with letters and engraved on stones, began in glory, so that the children of Israel could not gaze steadily on the face of Moses, because of the glory of his face - a glory even then fading -
8 I kterakž by tedy ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné?
how much more shall the ministry of the Spirit abide in glory?
9 Nebo poněvadž přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více rozhojňuje v slávě přisluhování spravedlnosti.
For if the ministry of condemnation had glory, far more is the ministry of righteousness radiant in glory.
10 Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání převýšené slávy nového přisluhování.
Indeed that which once was glorious has lost its glory, because of the glory which surpasses it.
11 Nebo poněvadž to pomíjející slavné bylo, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné.
For if that which was fading came in glory, far more will that which ever abides be glorious.
12 Protož majíce takovou naději, mnohé svobody užíváme,
Therefore, cherishing such a hope, I use great freedom of speech.
13 A ne jako Mojžíš, kterýž kladl zástření na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející.
I do not do as Moses did, who used to cover his face with a veil to keep the children of Israel from beholding the passing of a fading glory.
14 Ale ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnešního dne to zastření v čítání Starého Zákona zůstává neodkryté; nebo skrze Krista toliko se odnímá.
Nay, their minds were made dull; for to this very day, at the public reading of the Old Testament, the same veil rests thereon, because it is not revealed to them that in Christ the veil is taken away.
15 Protož až do dnešního dne, když se čtou knihy Mojžíšovy, zastření jest položeno na jejich srdci.
Yes, to this very day, whenever Moses is read, a veil lies on their hearts;
16 Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňato bude zástření.
but when their heart turns to our Lord the veil is stripped away.
17 Nebo Pán Duch jest, a kdež jest Duch Páně, tuť i svoboda.
(The Lord means the Spirit, and where the Spirit of the Lord abides there is freedom.)
18 My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jakožto v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.
And we all, with unveiled faces, reflecting like a mirror the glory of the Lord, are ourselves continually being transformed into the same likeness, from glory to glory, as by the Lord, the Spirit.
