Žalmy 94
1 Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.
Psalmus ipsi David, quarta sabbati. [Deus ultionum Dominus; Deus ultionum libere egit.
2 Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.
Exaltare, qui judicas terram; redde retributionem superbis.
3 Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
Usquequo peccatores, Domine, usquequo peccatores gloriabuntur;
4 Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?
effabuntur et loquentur iniquitatem; loquentur omnes qui operantur injustitiam?
5 Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?
Populum tuum, Domine, humiliaverunt, et hæreditatem tuam vexaverunt.
6 Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,
Viduam et advenam interfecerunt, et pupillos occiderunt.
7 Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?
Et dixerunt: Non videbit Dominus, nec intelliget Deus Jacob.
8 Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
Intelligite, insipientes in populo; et stulti, aliquando sapite.
9 Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
Qui plantavit aurem non audiet? aut qui finxit oculum non considerat?
10 Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?
Qui corripit gentes non arguet, qui docet hominem scientiam?
11 Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
Dominus scit cogitationes hominum, quoniam vanæ sunt.
12 Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.
Beatus homo quem tu erudieris, Domine, et de lege tua docueris eum:
13 Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
ut mitiges ei a diebus malis, donec fodiatur peccatori fovea.
14 Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
Quia non repellet Dominus plebem suam, et hæreditatem suam non derelinquet,
15 Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
quoadusque justitia convertatur in judicium: et qui juxta illam, omnes qui recto sunt corde.
16 Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
Quis consurget mihi adversus malignantes? aut quis stabit mecum adversus operantes iniquitatem?
17 Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
Nisi quia Dominus adjuvit me, paulominus habitasset in inferno anima mea. (questioned)
18 Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
Si dicebam: Motus est pes meus: misericordia tua, Domine, adjuvabat me.
19 Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
Secundum multitudinem dolorum meorum in corde meo, consolationes tuæ lætificaverunt animam meam.
20 Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
Numquid adhæret tibi sedes iniquitatis, qui fingis laborem in præcepto?
21 Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
Captabunt in animam justi, et sanguinem innocentem condemnabunt.
22 Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
Et factus est mihi Dominus in refugium, et Deus meus in adjutorium spei meæ.
23 Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.
Et reddet illis iniquitatem ipsorum, et in malitia eorum disperdet eos: disperdet illos Dominus Deus noster.]
