Žalmy 90
1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
Ei bøn av gudsmannen Moses. Herre, du hev vore ei livd for oss frå ætt til ætt.
2 Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
Fyrr fjelli vart til, og du skapte jordi og heimen, ja frå æva og til æva er du Gud.
3 Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
Du let menneskja venda um til dust og segjer: «Vend um att, de menneskjeborn!»
4 Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
For tusund år er i dine augo som dagen i går når han lid, som ei vakt um natti.
5 Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
Du riv deim burt som i flaum, dei vert som ein svevn, um morgonen er dei som groande graset;
6 Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
um morgonen blømer det og gror, um kvelden visnar det burt og turkast upp.
7 Ale my hyneme od hněvu tvého, a prchlivostí tvou jsme zděšeni.
For me hev forgjengest ved din vreide, og ved din harm er me burtskræmde.
8 Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
Du hev sett våre misgjerder for augo dine, vår løynde synd i ljoset frå di åsyn.
9 Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
For alle våre dagar er framfarne i din vreide, me hev livt våre år til ende som ein sukk.
10 Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
Vår livstid, ho varer sytti år, og når der er mykje kraft, åtteti år, og jamvel det stoltaste er møda og fåfengd, for snart er det framfare, og me flaug burt.
11 Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
Kven kjenner styrken i din vreide og din harm, soleis som ein bør ottast deg?
12 Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
Å telja våre dagar, det lære du oss, at me kann få visdom i hjarta.
13 Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
Vend um, Herre! Kor lenge? Og lat det gjera deg vondt for tenarane dine!
14 Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
Metta oss med di miskunn når morgonen renn, so vil me fegnast og gleda oss alle våre dagar!
15 Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
Gled oss etter dei dagar du hev bøygt oss, etter dei år me hev set ulukka!
16 Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
Lat di gjerning syna seg for tenarane dine og din herlegdom yver deira born!
17 Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.
Og Herren, vår Guds ynde vere yver oss, og det våre hender gjer, gjeve du framgang for oss, ja, det våre hender gjer, det gjeve du framgang!
