Príslovia 1
1 Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
Ordtøke av Salomo, son til David, konge yver Israel.
2 Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
Av deim kann ein læra visdom og age og skyna vituge ord.
3 K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
Og få age so ein vert klok, rettferd og rett og rettvisa.
4 Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
Dei kann gjeva dei urøynde klokskap, ungdomen kunnskap og ettertanke -
5 Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
so den vise kann høyra og auka sin lærdom og den vituge verta rådklok.
6 K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
Dei gjev skyn på ordtak og myrke ord, ord frå dei vise og gåtorne deira.
7 Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
Otte for Herren er upphav til kunnskap, uvitingar vanvyrder visdom og age.
8 Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
Høyr etter, son min, når far din deg agar, og kasta’kje frå deg det mor di deg lærer!
9 Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
For det er ein yndeleg krans for ditt hovud, og kjedor kring halsen din.
10 Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
Son min, når syndarar lokkar deg, samtykk ikkje!
11 Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
Um dei segjer: «Kom med oss! Me vil lura etter blod, setja fella for den skuldlause utan grunn;
Me vil gløypa deim som helheimen livande, og heile som når dei fer i gravi; (Sheol h7585)
13 Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
Me vinna oss alle slag skattar, og fyller husi våre med rov;
14 Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
du skal få lutskifte saman med oss, alle skal me ha same pungen.» -
15 Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
Son min, gakk ikkje då på vegen med deim, haldt foten din burte frå deira stig!
16 Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
For føterne deira spring til vondt og er snøgge til å renna ut blod.
17 Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
Men fåfengt breier dei netet for augo på alle fuglar.
18 Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
Dei lurer på sitt eige blod og set eit garn for sitt eige liv.
19 Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
So gjeng det kvar som riv til seg med ran, det drep sin eigen herre.
20 Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
Vismøyi ropar på gata og lyfter si røyst på torgi.
21 V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
På gatehyrna preikar ho midt i ståket, i porthallar og kring i byen ho talar:
22 Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
«Kor lenge vil de fåkunnige elska fåkunna, og kor lenge vil spottarar ha hug til spott, og dårar hata kunnskap?
23 Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
Snu dykk hit når eg refser! So skal åndi mi fløyma for dykk, og eg skal kunngjera dykk mine ord.
24 Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
Eg ropa og de vilde ikkje høyra, og ingen agta på at eg rette ut handi,
25 Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
De brydde dykk ei um all mi råd, og ansa ikkje mitt refsings ord,
26 Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
So skal eg då læ når de ulukka fær, eg skal spotta når det som de ræddast kjem,
27 Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
når det de ræddast kjem som eit uver, og uferdi dykkar fer hit som ein storm, når trengsla og naud kjem på dykk.
28 Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
Då vil eg ikkje svara når de ropar på meg, dei skal naudleita etter meg, men ikkje finna meg.
29 Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
Av di dei hata kunnskap og forsmådde otte for Herren,
30 Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
ikkje lydde på mi råd, vanyrde all mi påminning,
31 Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
skal dei eta frukt av si åtferd og verta mette av sine råder.
32 Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
For einvisa drep dei einfaldne, og tryggleiken dårarne tyner.
33 Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.
Men den bur trygt, som høyrer på meg, verna um ulukke-rædsla.»
