Žalmy 89
1 Vyučující, složený od Etana Ezrachitského. O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými.
En læresalme av Etan, esrahitten. Om Herrens nådegjerninger vil jeg synge til evig tid; fra slekt til slekt vil jeg kunngjøre din trofasthet med min munn.
2 Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl:
For jeg sier: Miskunnhet bygges op til evig tid, i himmelen grunnfester du din trofasthet.
3 Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému,
Du sier: Jeg har gjort en pakt med min utvalgte, jeg har svoret David, min tjener:
4 Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. (Sélah)
Til evig tid vil jeg grunnfeste ditt avkom, og jeg vil bygge din trone fra slekt til slekt. (Sela)
5 Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých.
Og himlene priser din underfulle gjerning, Herre, og din trofasthet prises i de helliges forsamling.
6 Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných?
For hvem i det høie er å ligne med Herren? Hvem er Herren lik blandt Guds sønner,
7 Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho.
en Gud, såre forferdelig i de helliges hemmelige råd og fryktelig for alle dem som er omkring ham?
8 Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol.
Herre, hærskarenes Gud, hvem er sterk som du, Herre? Og din trofasthet er rundt omkring dig.
9 Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ.
Du er den som hersker over havets overmot; når dets bølger reiser sig, lar du dem legge sig.
10 Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své.
Du har sønderknust Rahab som en ihjelslått; med din styrkes arm har du spredt dine fiender.
11 Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil.
Dig hører himlene til, dig også jorden; jorderike og alt det som fyller det - du har grunnfestet dem;
12 Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají.
nord og syd - du har skapt dem; Tabor og Hermon jubler over ditt navn.
13 Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá.
Du har en arm med velde; sterk er din hånd, ophøiet er din høire hånd.
14 Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou.
Rettferd og rett er din trones grunnvoll; nåde og sannhet går frem for ditt åsyn.
15 Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou.
Salig er det folk som kjenner til jubel; Herre, i ditt åsyns lys skal de vandre.
16 Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se.
I ditt navn skal de fryde sig hele dagen, og ved din rettferdighet blir de ophøiet.
17 Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš.
For du er deres styrkes pryd, og ved din godhet ophøier du vårt horn.
18 Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš.
For Herren er vårt skjold, og Israels Hellige vår konge.
19 Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu.
Dengang talte du i et syn til dine fromme og sa: Jeg har nedlagt hjelp hos en helt, jeg har ophøiet en ung mann av folket.
20 Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho.
Jeg har funnet David, min tjener, jeg har salvet ham med min hellige olje.
21 A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu.
Min hånd skal alltid være med ham, og min arm skal gi ham styrke.
22 Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti.
Fienden skal ikke plage ham, og den urettferdige skal ikke undertrykke ham.
23 Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím.
Men jeg vil sønderknuse hans motstandere for hans åsyn og slå dem som hater ham.
24 Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho.
Og min trofasthet og min miskunnhet skal være med ham, og i mitt navn skal hans horn ophøies.
25 A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho.
Og jeg vil la ham legge sin hånd på havet og sin høire hånd på elvene.
26 On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého.
Han skal rope til mig: Du er min far, min Gud og min frelses klippe.
27 Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.
Og jeg vil gjøre ham til den førstefødte, til den høieste blandt kongene på jorden.
28 Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude.
Jeg vil bevare min miskunnhet mot ham til evig tid, og min pakt skal stå fast for ham.
29 Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes.
Og jeg vil la hans avkom bli til evig tid og hans trone som himmelens dager.
30 Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili,
Dersom hans barn forlater min lov og ikke vandrer i mine bud,
31 Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali:
dersom de krenker mine forskrifter og ikke holder mine befalinger,
32 Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich,
da vil jeg hjemsøke deres synd med ris og deres misgjerning med plager.
33 Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své.
Men min miskunnhet vil jeg ikke ta fra ham, og min trofasthet skal ikke svikte;
34 Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním.
jeg vil ikke bryte min pakt og ikke forandre hvad som gikk ut fra mine leber.
35 Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi,
Ett har jeg svoret ved min hellighet, sannelig, for David vil jeg ikke lyve:
36 Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou,
Hans avkom skal bli til evig tid, og hans trone som solen for mitt åsyn.
37 Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní.
Som månen skal den stå evindelig, og vidnet i det høie er trofast. (Sela)
38 Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého.
Og du har forkastet og forsmådd, du er blitt harm på din salvede.
39 Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem.
Du har rystet av dig pakten med din tjener, du har vanhelliget hans krone ned i støvet.
40 Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel.
Du har revet ned alle hans murer, du har lagt hans festninger i grus.
41 Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým.
Alle de som går forbi på veien, har plyndret ham; han er blitt til hån for sine naboer.
42 Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho.
Du har ophøiet hans motstanderes høire hånd, du har gledet alle hans fiender.
43 Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji.
Og du lot hans skarpe sverd vike og lot ham ikke holde stand i striden.
44 Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem.
Du har gjort ende på hans glans og kastet hans trone i støvet.
45 Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. (Sélah)
Du har forkortet hans ungdoms dager, du har dekket ham med skam. (Sela)
46 Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá?
Hvor lenge, Herre, vil du skjule dig evindelig? Hvor lenge skal din harme brenne som ild?
47 Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské?
Kom dog i hu hvor kort mitt liv er, hvor forgjengelige du har skapt alle menneskenes barn!
48 Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? (Sélah) (Sheol h7585)
Hvem er den mann som lever og ikke ser døden, som frir sin sjel fra dødsrikets vold? (Sela) (Sheol h7585)
49 Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své.
Hvor er, Herre, dine forrige nådegjerninger, som du tilsvor David i din trofasthet?
50 Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů,
Kom i hu, Herre, dine tjeneres vanære, at jeg må bære alle de mange folk i mitt skjød,
51 Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého.
at dine fiender håner, Herre, at de håner din salvedes fotspor!
52 Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen.
Lovet være Herren til evig tid! Amen, amen.
