Žalmy 106
1 Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.
Halleluja! Pris Herren, for han er god, hans miskunnhet varer evindelig.
2 Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?
Hvem kan utsi Herrens veldige gjerninger, forkynne all hans pris?
3 Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.
Salige er de som tar vare på det som rett er, den som gjør rettferdighet til enhver tid.
4 Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,
Kom mig i hu, Herre, efter din nåde mot ditt folk, se til mig med din frelse,
5 Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.
så jeg kan se på dine utvalgtes lykke, glede mig med ditt folks glede, rose mig med din arv!
6 Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.
Vi har syndet med våre fedre, vi har gjort ille, vi har vært ugudelige.
7 Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.
Våre fedre i Egypten aktet ikke på dine undergjerninger, de kom ikke i hu dine mange nådegjerninger, men var gjenstridige ved havet, ved det Røde Hav.
8 A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.
Dog frelste han dem for sitt navns skyld, for å kunngjøre sitt velde,
9 Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.
og han truet det Røde Hav, og det blev tørt, og han lot dem gå gjennem dypene som i en ørken,
10 A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.
og han frelste dem av hans hånd som hatet dem, og forløste dem av fiendens hånd,
11 V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.
og vannet skjulte deres motstandere, det blev ikke én av dem tilbake.
12 A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,
Da trodde de på hans ord, de sang hans pris.
13 Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;
Men snart glemte de hans gjerninger, de bidde ikke på hans råd;
14 Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.
men de blev grepet av begjærlighet i ørkenen, og de fristet Gud på det øde sted.
15 I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.
Da gav han dem det de vilde ha, men sendte tærende sykdom over deres liv.
16 Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,
Og de blev avindsyke mot Moses i leiren, mot Aron, Herrens hellige.
17 Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.
Jorden oplot sig og slukte Datan og skjulte Abirams hop,
18 A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.
og en ild satte deres hop i brand, en lue brente op de ugudelige.
19 Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.
De gjorde en kalv ved Horeb og tilbad et støpt billede,
20 A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,
og de byttet sin ære mot billedet av en okse, som eter gress.
21 Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.
De glemte Gud, sin frelser, som hadde gjort store ting i Egypten,
22 A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.
undergjerninger i Kams land, forferdelige ting ved det Røde Hav.
23 Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.
Da sa han at han vilde ødelegge dem, dersom ikke Moses, hans utvalgte, hadde stilt sig i gapet for hans åsyn for å avvende hans vrede fra å ødelegge dem.
24 Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.
Og de foraktet det herlige land, de trodde ikke hans ord,
25 A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.
og de knurret i sine telt, de hørte ikke på Herrens røst.
26 A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,
Da opløftet han sin hånd og svor at han vilde la dem falle i ørkenen
27 A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.
og la deres avkom falle iblandt hedningene og sprede dem i landene.
28 Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.
Og de bandt sig til Ba'al-Peor og åt av offere til døde,
29 A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,
og de vakte harme ved sine gjerninger, og en plage brøt inn iblandt dem.
30 Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.
Da stod Pinehas frem og holdt dom, og plagen stanset;
31 Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.
og det blev regnet ham til rettferdighet fra slekt til slekt evindelig.
32 Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.
Og de vakte vrede ved Meribas vann, og det gikk Moses ille for deres skyld;
33 Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.
for de var gjenstridige mot hans Ånd, og han talte tankeløst med sine leber.
34 K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,
De ødela ikke de folk som Herren hadde talt til dem om,
35 Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,
men de blandet sig med hedningene og lærte deres gjerninger,
36 A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.
og de tjente deres avguder, og disse blev dem til en snare,
37 Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.
og de ofret sine sønner og sine døtre til maktene.
38 A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.
og de utøste uskyldig blod, sine sønners og sine døtres blod, som de ofret til Kana'ans avguder, og landet blev vanhelliget ved blod.
39 I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.
De blev urene ved sine gjerninger og drev hor ved sin adferd.
40 Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.
Da optendtes Herrens vrede mot hans folk, og han fikk avsky for sin arv.
41 A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,
Og han gav dem i hedningers hånd, og de som hatet dem, hersket over dem,
42 A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.
og deres fiender trengte dem, og de blev ydmyket under deres hånd.
43 Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.
Mange ganger utfridde han dem; men de var gjenstridige i sine råd, og de sank ned i usseldom for sin misgjernings skyld.
44 A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.
Og han så til dem når de var i nød, idet han hørte deres klagerop.
45 Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,
Og i sin godhet mot dem kom han sin pakt i hu, og det gjorde ham ondt efter hans store miskunnhet,
46 Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.
og han lot dem finne barmhjertighet for alle deres åsyn som hadde ført dem i fangenskap.
47 Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.
Frels oss, Herre vår Gud, og samle oss fra hedningene til å love ditt hellige navn, rose oss av å kunne prise dig!
48 Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.
Lovet være Herren, Israels Gud, fra evighet og til evighet! Og alt folket sier: Amen. Halleluja!
