Žalmy 88
1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
Canticum Psalmi, filiis Core, in finem, pro Maheleth ad respondendum. Intellectus Eman Ezrahitæ. [Domine, Deus salutis meæ, in die clamavi et nocte coram te.
2 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
Intret in conspectu tuo oratio mea, inclina aurem tuam ad precem meam.
Quia repleta est malis anima mea, et vita mea inferno appropinquavit. (Sheol h7585)
4 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
Æstimatus sum cum descendentibus in lacum, factus sum sicut homo sine adjutorio,
5 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
inter mortuos liber; sicut vulnerati dormientes in sepulchris, quorum non es memor amplius, et ipsi de manu tua repulsi sunt.
6 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
Posuerunt me in lacu inferiori, in tenebrosis, et in umbra mortis.
7 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
Super me confirmatus est furor tuus, et omnes fluctus tuos induxisti super me.
8 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
Longe fecisti notos meos a me; posuerunt me abominationem sibi. Traditus sum, et non egrediebar;
9 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
oculi mei languerunt præ inopia. Clamavi ad te, Domine, tota die; expandi ad te manus meas.
10 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
Numquid mortuis facies mirabilia? aut medici suscitabunt, et confitebuntur tibi?
11 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
Numquid narrabit aliquis in sepulchro misericordiam tuam, et veritatem tuam in perditione?
12 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
Numquid cognoscentur in tenebris mirabilia tua? et justitia tua in terra oblivionis?
13 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
Et ego ad te, Domine, clamavi, et mane oratio mea præveniet te.
14 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
Ut quid, Domine, repellis orationem meam; avertis faciem tuam a me?
15 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
Pauper sum ego, et in laboribus a juventute mea; exaltatus autem, humiliatus sum et conturbatus.
16 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
In me transierunt iræ tuæ, et terrores tui conturbaverunt me:
17 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
circumdederunt me sicut aqua tota die; circumdederunt me simul.
18 Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
Elongasti a me amicum et proximum, et notos meos a miseria.]
