Žalmy 78
1 Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.
A maskil of Asaph. My people, attend to my teaching: bend your ears to the words of my mouth,
2 Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.
as I open my mouth in a poem on the riddling story of the past.
3 Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,
What we have heard and known, and what our ancestors have told us,
4 Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.
we will not hide from their children. We will tell to the next generation the praises and might of the Lord, and the wonders that he has done.
5 Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,
He set up a testimony in Jacob, a law he appointed in Israel, which he commanded our ancestors to make known to their children,
6 Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,
that the next generation should know it, that the children yet to be born should arise and tell their children;
7 Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,
that in God they might put their confidence, and not forget God’s works; but that they might keep his commandments,
8 Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.
and not be like their ancestors, a generation defiant and stubborn, a generation with heart unsteady, and spirit unfaithful towards God.
9 Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,
Ephraimites, armed bowmen, turned back in the day of battle.
10 Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.
They did not keep God’s covenant, they refused to walk in his law.
11 Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.
They forgot what he had done, and the wonders he had shown them.
12 Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.
He did wonders before their ancestors in the country of Zoan in Egypt.
13 Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
Through the sea which he split he brought them, making waters stand up like a heap;
14 Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
he led them by day with a cloud, all the night with a light of fire.
15 Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
From the rocks which he split in the wilderness, he gave them to drink as of ocean’s abundance.
16 Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.
He brought streams out of the rock, and made water run down like rivers.
17 A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.
Yet they still went on sinning against him, they defied the Most High in the desert.
18 A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.
They wilfully challenged God, demanding the food that they longed for.
19 A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?
‘Is God able,’ such was their challenge, ‘to spread in the desert a table?
20 Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
From the rock that he struck there gushed water, and torrents that overflowed; but can he also give bread, or provide his people with meat?’
21 A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
When the Lord heard this, he was furious, and fire was kindled on Jacob, anger flared up against Israel.
22 Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,
For they put no trust in God, no confidence in his help.
23 Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,
So he summoned the clouds above; and, opening the doors of heaven,
24 A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
he rained manna upon them for food, and grain of heaven he gave them.
25 Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.
Everyone ate the bread of angels; he sent them food to the full.
26 Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.
He launched the east wind in the heavens, and guided the south by his power.
27 I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.
He rained meat upon them like dust, winged bird like the sand of the sea.
28 Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.
In the midst of their camp he dropped it, all around their tents.
29 I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.
They ate and were more than filled; he had brought them the thing they desired.
30 Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,
But the thing they desired became loathsome: while their food was still in their mouths,
31 A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.
the wrath of God rose against them. He slew the stoutest among them, and laid low the young men of Israel.
32 S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.
Yet for all this they sinned yet more, and refused to believe in his wonders.
33 A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.
So he ended their days in a breath, and their years in sudden dismay.
34 Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,
When he slew them, then they sought after him, they turned and sought God with diligence.
35 Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:
They remembered that God was their rock, and the Most High God their redeemer.
36 (Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.
But they flattered him with their mouth, and lied to him with their tongue.
37 A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),
Their heart was not steady with him, they were faithless to his covenant.
38 On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.
But he is full of pity: he pardons sin and destroys not. Often he turns his anger away, without stirring his wrath at all.
39 Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.
So he remembered that they were but flesh, breath that passes and does not return.
40 Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.
But how often they rebelled in the desert, and caused him grief in the wilderness,
41 Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.
tempting God again and again, provoking the Holy One of Israel.
42 Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,
They did not remember his strength, nor the day he redeemed from the foe,
43 Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,
how he set his signs in Egypt, in the country of Zoan his wonders.
44 Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.
He turned their canals into blood, their streams undrinkable.
45 Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.
He sent forth flies, which devoured them; frogs, too, which destroyed them.
46 A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.
Their crops he gave to the caterpillar, and the fruits of their toil to the locust.
47 Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.
He slew their vines with hail, and their sycamore trees with frost.
48 Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.
He delivered their cattle to the hail, and their flocks to bolts of fire.
49 Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.
He let loose his hot anger among them, fury and wrath and distress, a band of destroying angels.
50 Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.
He cleared a path for his anger, did not spare them from death, but gave them over to pestilence.
51 A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.
He struck down all the firstborn in Egypt, the first fruits of their strength in the tents of Ham.
52 Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.
He led forth his people like sheep, he was guide to his flock in the desert.
53 Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,
Securely he led them, and free from fear, while their foes were drowned in the sea.
54 Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.
To his holy realm he brought them, to the mountain his right hand had purchased.
55 Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
He drove out the nations before them, and allotted their land for possession, and their tents for Israel to live in.
56 Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.
Yet they tempted and angered the Most High God, they did not observe his decrees.
57 Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.
They drew back, false like their ancestors; they failed like a treacherous bow.
58 Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.
Their shrines stirred him to anger, their idols moved him to jealousy.
59 Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,
When God heard of this, he was furious, and he spurned Israel utterly.
60 Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,
He abandoned his home in Shiloh, the tent he had pitched among people.
61 Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.
He gave his strength up to captivity, his glory to the hands of the foe.
62 Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.
He gave his people to the sword, he was furious with his own.
63 Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.
Fire devoured their young men, and their maidens had no marriage-song.
64 Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
Their priests fell by the sword, and their widows could not weep.
65 Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.
Then the Lord awoke as from sleep, like a warrior flushed with wine;
66 A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
and he beat back his foes, putting them to perpetual scorn.
67 Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,
He disowned the tent of Joseph, he rejected the tribe of Ephraim;
68 Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.
but he chose the tribe of Judah, Mount Zion, which he loves.
69 A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.
And he built like the heights his sanctuary, like the earth which he founded forever.
70 A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
And he chose David his servant, taking him from the sheepfolds.
71 Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
From the mother-ewes he brought him, to be shepherd to Jacob his people, and to Israel his inheritance.
72 Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.
With upright heart did he shepherd them, and with skilful hands did he guide them.
