Žalmy 74
1 Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
A maskil of Asaph. Why, O God, have you spurned us forever? Why smokes your wrath against the sheep of your pasture?
2 Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
Remember the community you purchased of old to become by redemption the tribe of your heritage, Zion, the mountain you made your home.
3 Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
Rouse yourself, visit its ruins complete. In the temple the foe has made havoc of all things.
4 Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
Like lions your enemies roared through your house, replacing our symbols by signs of their own,
5 Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
hacking, like woodsmen who lift axes on thickets of trees,
6 A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
smashing with hatchets and hammers all of its carved work together.
7 Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
They have set your temple on fire, to the very ground they have outraged the place where lives your name.
8 Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
They have said in their heart, ‘Let us utterly crush them.’ They have burned all the houses of God in the land.
9 Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
No symbol of ours do we see any more: no prophet is there any more, none is with us who knows how long.
10 I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
How long, O God, is the foe to insult? Shall the enemy spurn your name forever?
11 Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
Why, O Lord, do you hold back your hand, why keep your right hand in the folds of your robe?
12 Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
Yet God is our king from the ancient days, in the midst of the earth working deeds of salvation.
13 Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
It was you who did cleave the sea by your might, and shatter the heads of the ocean monsters.
14 Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
It was you who did crush many-headed Leviathan, and give him as food to the beasts of the wilderness.
15 Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
It was you who did cleave the fountains and torrents; it was you who did dry the perennial streams.
16 Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
Yours is the day; yours, too, is the night, it was you who did establish the sun and the star.
17 Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
It was you who did fix all the borders of earth: summer and winter it’s you who have made them.
18 Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
Yet, for all this, the foe has insulted you, Lord, and a nation of fools has reviled your name.
19 Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
Do not give your dove to the beasts, do not forget your afflicted forever.
20 Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
Look to the sleek ones – how full they are: the dark places of earth are the dwellings of violence.
21 Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
O let not the downtrodden turn back ashamed: let the poor and the needy sing praise to your name.
22 Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
Arise, God, and defend your cause: remember how fools all the day insult you.
23 Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
Do not forget the uproar of your enemies, the din of your foes that ascends evermore.
