Žalmy 71
1 V tebeť, Hospodine, doufám, nechť nejsem zahanben na věky.
Psalmus David, filiorum Jonadab, et priorum captivorum. [In te, Domine, speravi; non confundar in æternum.
2 Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne.
In justitia tua libera me, et eripe me: inclina ad me aurem tuam, et salva me.
3 Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi.
Esto mihi in Deum protectorem, et in locum munitum, ut salvum me facias: quoniam firmamentum meum et refugium meum es tu.
4 Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka.
Deus meus, eripe me de manu peccatoris, et de manu contra legem agentis, et iniqui:
5 Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti.
quoniam tu es patientia mea, Domine; Domine, spes mea a juventute mea.
6 Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky.
In te confirmatus sum ex utero; de ventre matris meæ tu es protector meus; in te cantatio mea semper.
7 Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání.
Tamquam prodigium factus sum multis; et tu adjutor fortis.
8 Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe.
Repleatur os meum laude, ut cantem gloriam tuam, tota die magnitudinem tuam.
9 Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne.
Ne projicias me in tempore senectutis; cum defecerit virtus mea, ne derelinquas me.
10 Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu,
Quia dixerunt inimici mei mihi, et qui custodiebant animam meam consilium fecerunt in unum,
11 Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného.
dicentes: Deus dereliquit eum: persequimini et comprehendite eum, quia non est qui eripiat.
12 Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc.
Deus, ne elongeris a me; Deus meus, in auxilium meum respice.
13 Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého.
Confundantur et deficiant detrahentes animæ meæ; operiantur confusione et pudore qui quærunt mala mihi.
14 Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu.
Ego autem semper sperabo, et adjiciam super omnem laudem tuam.
15 Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli mu počtu nevím.
Os meum annuntiabit justitiam tuam, tota die salutare tuum. Quoniam non cognovi litteraturam,
16 Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina, připomínati budu tvou vlastní spravedlnost.
introibo in potentias Domini; Domine, memorabor justitiæ tuæ solius.
17 Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých.
Deus, docuisti me a juventute mea; et usque nunc pronuntiabo mirabilia tua.
18 Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou.
Et usque in senectam et senium, Deus, ne derelinquas me, donec annuntiem brachium tuum generationi omni quæ ventura est, potentiam tuam,
19 Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě?
et justitiam tuam, Deus, usque in altissima; quæ fecisti magnalia, Deus: quis similis tibi?
20 Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš.
Quantas ostendisti mihi tribulationes multas et malas! et conversus vivificasti me, et de abyssis terræ iterum reduxisti me.
21 Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne.
Multiplicasti magnificentiam tuam; et conversus consolatus es me.
22 I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský.
Nam et ego confitebor tibi in vasis psalmi veritatem tuam, Deus; psallam tibi in cithara, sanctus Israël.
23 Plésati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil.
Exsultabunt labia mea cum cantavero tibi; et anima mea quam redemisti.
24 Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahanbiti musili ti, jenž mého pádu hledali.
Sed et lingua mea tota die meditabitur justitiam tuam, cum confusi et reveriti fuerint qui quærunt mala mihi.]
