Žalmy 63

1 Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,

Psalmus David, cum esset in deserto Idumææ. [Deus, Deus meus, ad te de luce vigilo. Sitivit in te anima mea; quam multipliciter tibi caro mea!

2 Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,

In terra deserta, et invia, et inaquosa, sic in sancto apparui tibi, ut viderem virtutem tuam et gloriam tuam.

3 (Neboť jest lepší milosrdenství tvé, nežli život), aby tě chválili rtové moji,

Quoniam melior est misericordia tua super vitas, labia mea laudabunt te.

4 A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.

Sic benedicam te in vita mea, et in nomine tuo levabo manus meas.

5 Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.

Sicut adipe et pinguedine repleatur anima mea, et labiis exsultationis laudabit os meum.

6 Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.

Si memor fui tui super stratum meum, in matutinis meditabor in te.

7 Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.

Quia fuisti adjutor meus, et in velamento alarum tuarum exsultabo.

8 Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.

Adhæsit anima mea post te; me suscepit dextera tua.

9 Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.

Ipsi vero in vanum quæsierunt animam meam: introibunt in inferiora terræ;

10 Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl.

tradentur in manus gladii: partes vulpium erunt.

11 Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou.

Rex vero lætabitur in Deo; laudabuntur omnes qui jurant in eo: quia obstructum est os loquentium iniqua.]