< Žalmy 64 >
1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.
In finem. Psalmus David. [Exaudi, Deus, orationem meam cum deprecor; a timore inimici eripe animam meam.
2 Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,
Protexisti me a conventu malignantium, a multitudine operantium iniquitatem.
3 Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.
Quia exacuerunt ut gladium linguas suas; intenderunt arcum rem amaram,
4 Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.
ut sagittent in occultis immaculatum.
5 Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?
Subito sagittabunt eum, et non timebunt; firmaverunt sibi sermonem nequam. Narraverunt ut absconderent laqueos; dixerunt: Quis videbit eos?
6 Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.
Scrutati sunt iniquitates; defecerunt scrutantes scrutinio. Accedet homo ad cor altum,
7 Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.
et exaltabitur Deus. Sagittæ parvulorum factæ sunt plagæ eorum,
8 A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.
et infirmatæ sunt contra eos linguæ eorum. Conturbati sunt omnes qui videbant eos,
9 I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí.
et timuit omnis homo. Et annuntiaverunt opera Dei, et facta ejus intellexerunt.
10 Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce.
Lætabitur justus in Domino, et sperabit in eo, et laudabuntur omnes recti corde.]