< Žalmy 58 >

1 Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazuj, Davidův žalm zlatý. Právě-liž vy, ó shromáždění, spravedlnost vypovídáte? Upřímě-liž soudy činíte, vy synové lidští?
In finem, ne disperdas. David in tituli inscriptionem. [Si vere utique justitiam loquimini, recta judicate, filii hominum.
2 Anobrž raději nepravosti v srdci ukládáte, a násilí rukou svých v zemi této odvažujete.
Etenim in corde iniquitates operamini; in terra injustitias manus vestræ concinnant.
3 Uchýlili se bezbožníci hned od narození, pobloudili hned od života matky, mluvíce lež.
Alienati sunt peccatores a vulva; erraverunt ab utero: locuti sunt falsa.
4 Jed v sobě mají jako jedovatý had, jako lítý had hluchý, kterýž zacpává ucho své,
Furor illis secundum similitudinem serpentis, sicut aspidis surdæ et obturantis aures suas,
5 Aby neslyšel hlasu zaklinačů, a čarodějníka v čářích vycvičeného.
quæ non exaudiet vocem incantantium, et venefici incantantis sapienter.
6 Ó Bože, potři jim zuby v ústech jejich, střenovní zuby lvíčat těch polámej, Hospodine.
Deus conteret dentes eorum in ore ipsorum; molas leonum confringet Dominus.
7 Nechť se rozplynou jako voda, a zmizejí; ať jsou jako ten, kterýž napíná luk, jehož však střely se lámí,
Ad nihilum devenient tamquam aqua decurrens; intendit arcum suum donec infirmentur.
8 Jako hlemejžď, kterýž tratí se a mizí, jako nedochůdče ženy, ješto nespatřilo slunce.
Sicut cera quæ fluit auferentur; supercecidit ignis, et non viderunt solem.
9 Prvé než lidé pocítí trní jejich a bodláku, hned za živa zapálením jako vichřicí zachváceni budou.
Priusquam intelligerent spinæ vestræ rhamnum, sicut viventes sic in ira absorbet eos.
10 I bude se veseliti spravedlivý, když uzří pomstu, nohy své umyje ve krvi bezbožníka.
Lætabitur justus cum viderit vindictam; manus suas lavabit in sanguine peccatoris.
11 Ano dí každý: V pravdě, žeť má užitek spravedlivý, jistě, žeť jest Bůh soudce na zemi.
Et dicet homo: Si utique est fructus justo, utique est Deus judicans eos in terra.]

< Žalmy 58 >