Žalmy 59
1 Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazujž, Davidův žalm zlatý, když poslal Saul, aby střehouc domu, zabili ho. Vytrhni mne od nepřátel mých, Bože můj; před těmi, kteříž povstávají proti mně, bezpečna mne učiň.
In finem, ne disperdas. David in tituli inscriptionem, quando misit Saul et custodivit domum ejus ut eum interficeret. [Eripe me de inimicis meis, Deus meus, et ab insurgentibus in me libera me.
2 Vytrhni mne od těch, kteříž páší nepravost, a od mužů vražedlných zachovej mne.
Eripe me de operantibus iniquitatem, et de viris sanguinum salva me.
3 Neb aj, zálohy činí duši mé, sbírají se proti mně mocní, bez mého provinění a bez hříchu mého, ó Hospodine.
Quia ecce ceperunt animam meam; irruerunt in me fortes.
4 Beze vší mé nepravosti sbíhají se, a strojí; povstaniž mně vstříc, a popatř.
Neque iniquitas mea, neque peccatum meum, Domine; sine iniquitate cucurri, et direxi.
5 Sám ty, Hospodine Bože zástupů, Bože Izraelský, prociť, abys navštívil všecky národy, aniž se smilovávej nad kterým z těch převrácenců nešlechetných. (Sélah)
Exsurge in occursum meum, et vide: et tu, Domine Deus virtutum, Deus Israël, intende ad visitandas omnes gentes: non miserearis omnibus qui operantur iniquitatem.
6 Navracejí se k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města.
Convertentur ad vesperam, et famem patientur ut canes: et circuibunt civitatem.
7 Aj, coť vynášejí ústy svými! Mečové jsou ve rtech jejich, nebo říkají: Zdaliž kdo slyší?
Ecce loquentur in ore suo, et gladius in labiis eorum: quoniam quis audivit?
8 Ale ty, Hospodine, směješ se jim, posmíváš se všechněm národům.
Et tu, Domine, deridebis eos; ad nihilum deduces omnes gentes.
9 Když on moc provozuje, na tebe pozor míti budu, nebo ty, Bože, jsi hrad můj vysoký.
Fortitudinem meam ad te custodiam, quia, Deus, susceptor meus es:
10 Bůh mně milosrdný předejdeť mne, Bůh dá mi viděti pomstu nad nepřátely mými.
Deus meus misericordia ejus præveniet me.
11 Nezbijej jich, aby nezapomněl lid můj, ale zmítej jimi mocí svou, a sházej je, pavézo naše, ó Pane.
Deus ostendet mihi super inimicos meos: ne occidas eos, nequando obliviscantur populi mei. Disperge illos in virtute tua, et depone eos, protector meus, Domine:
12 Hřích úst svých, slova rtů svých, (postiženi jsouce v pýše své, pro prokletí a chřadnutí), ať vypravují.
delictum oris eorum, sermonem labiorum ipsorum; et comprehendantur in superbia sua. Et de execratione et mendacio annuntiabuntur
13 Zahlaď v prchlivosti, zahlaď je, ať jich není, ať poznají, že Bůh panuje v Jákobovi i do končin země. (Sélah)
in consummatione: in ira consummationis, et non erunt. Et scient quia Deus dominabitur Jacob, et finium terræ.
14 I nechažť se pak zase navracejí k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města.
Convertentur ad vesperam, et famem patientur ut canes: et circuibunt civitatem.
15 Nechať těkají, a potravy hledají, však hladovití jsouce, uložiti se musejí.
Ipsi dispergentur ad manducandum; si vero non fuerint saturati, et murmurabunt.
16 Já pak zpívati budu o síle tvé, hned z jitra hlasitě slaviti budu milosrdenství tvé, nebo jsi byl hrad můj vysoký, a útočiště v den ssoužení mého.
Ego autem cantabo fortitudinem tuam, et exsultabo mane misericordiam tuam: quia factus es susceptor meus, et refugium meum in die tribulationis meæ.
17 A posilen jsa, žalmy tobě zpívati budu; nebo jsi Bůh, vysoký hrad můj, Bůh mně milosrdný.
Adjutor meus, tibi psallam, quia Deus susceptor meus es; Deus meus, misericordia mea.]
