Žalmy 45
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, na šošannim, vyučující. Píseň o lásce. Vyneslo srdce mé slovo dobré, vypravovati budu písně své o králi, jazyk můj jako péro hbitého písaře.
Til songmeisteren, etter «Liljor»; av Korahs born; ein salme til lærdom, ein song um kjærleik. Mitt hjarta fløder yver med yndelege ord; eg kved den song eg hev gjort til ein konge; mi tunga er ein snarhendt skrivars penn.
2 Krásnější jsi nad všecky syny lidské, rozlita jest i milost ve rtech tvých, proto že jest tobě požehnal Bůh až na věky.
Du er den fagraste av menneskjeborni, ynde strøymer yver dine lippor; difor hev Gud velsigna deg til æveleg tid.
3 Připaš meč svůj na bedra, ó reku udatný, prokaž důstojnost a slávu svou.
Gyrd ditt sverd til di lend, du velduge, di høgd og din herlegdom!
4 A v té slávě své šťastně vyjížděj s slovem pravdy, tichosti a spravedlnosti, a dokáže pravice tvá hrozných věcí.
Og far i din herlegdom fram med siger for sanning og spaklyndt rettferd! Og di høgre hand skal læra deg agelege storverk.
5 Střely tvé jsou ostré, padati budou od nich před tebou národové, proniknou až k srdci nepřátel královských.
Din piler er kveste - so folk fell under deg - dei gjeng inn i hjarta på kongens fiendar.
6 Trůn tvůj, ó Bože, jest věčný a stálý, berla království tvého jestiť berla nejupřímější.
Din kongsstol, Gud, stend æveleg og alltid, ein kongsstav med rettvisa er kongsstaven i ditt rike.
7 Miluješ spravedlnost, a nenávidíš bezbožnosti, protož pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad účastníky tvé.
Du elskar rettferd og hatar gudløysa, difor hev Gud, din Gud, salva deg med fagnads olje framfor dine medbrør.
8 Mirra, aloe a kassia, všecka roucha tvá voní z paláců, z kostí slonových vzdělaných, nad ty, jenž tě obveselují.
Av myrra og aloe og kassia angar alle dine klæde; frå filsbeinshallar fagnar deg strengleik.
9 Dcery králů jsou mezi vzácnými tvými, přístojíť i manželka tobě po pravici v ryzím zlatě.
Kongsdøtter er millom dine utvalde; dronningi stend ved di høgre hand i gull frå Ofir.
10 Slyšiž, dcerko, a viz, a nakloň ucha svého, a zapomeň na lid svůj a na dům otce svého.
Høyr, dotter, og sjå og bøyg øyra til, og gløym ditt folk og ditt farshus,
11 I zalíbí se králi tvá krása; onť jest zajisté Pán tvůj, protož skláněj se před ním.
og lat kongen hava hugnad i din fagerleik! for han er din herre, og du skal hylla honom.
12 Tuť i Tyrští s dary, před oblíčejem tvým kořiti se budou bohatí národové.
Og Tyrus’ dotter skal søkja ditt ynde med gåvor - dei rikaste av folket.
13 Všecka slavná jest dcera královská u vnitřku, roucho zlatem vytkávané jest oděv její.
Ovleg prud er kongsdotteri der inne; hennar klædnad er gjenomvoven med gull.
14 V rouše krumpovaném přivedena bude králi, i panny za ní, družičky její, přivedeny budou k tobě.
I utsauma bunad vert ho leidd til kongen; møyar, hennar vener, fylgjer etter henne; dei vert førde inn til deg.
15 Přivedeny budou s radostí velikou a plésáním, a vejdou na palác královský.
Dei vert leidde fram med gleda og fagnad, dei gjeng inn i kongshalli.
16 Místo otců svých budeš míti syny své, kteréž postavíš za knížata po vší zemi.
I staden for dine feder skal dine søner koma; du skal setja deim til hovdingar utyver heile jordi.
17 V pamět uvoditi budu jméno tvé po všecky věky, pročež oslavovati tě budou národové na věky věků.
Eg vil setja ditt namn eit minne millom alle ætter; difor skal folki lova deg æveleg og alltid.
