Žalmy 25
1 Žalm Davidův. K toběť, Hospodine, duše své pozdvihuji.
In finem. Psalmus David. [Ad te, Domine, levavi animam meam:
2 Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou.
Deus meus, in te confido; non erubescam.
3 A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny.
Neque irrideant me inimici mei: etenim universi qui sustinent te, non confundentur.
4 Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne.
Confundantur omnes iniqua agentes supervacue. Vias tuas, Domine, demonstra mihi, et semitas tuas edoce me.
5 Dejž, ať chodím v pravdě tvé, a poučuj mne; nebo ty jsi Bůh spasitel můj, na tebeť očekávám dne každého.
Dirige me in veritate tua, et doce me, quia tu es Deus salvator meus, et te sustinui tota die.
6 Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků.
Reminiscere miserationum tuarum, Domine, et misericordiarum tuarum quæ a sæculo sunt.
7 Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine.
Delicta juventutis meæ, et ignorantias meas, ne memineris. Secundum misericordiam tuam memento mei tu, propter bonitatem tuam, Domine.
8 Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své.
Dulcis et rectus Dominus; propter hoc legem dabit delinquentibus in via.
9 Působí to, aby tiší chodili v soudu, a vyučuje tiché cestě své.
Diriget mansuetos in judicio; docebit mites vias suas.
10 Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm, kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho.
Universæ viæ Domini, misericordia et veritas, requirentibus testamentum ejus et testimonia ejus.
11 Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká.
Propter nomen tuum, Domine, propitiaberis peccato meo; multum est enim.
12 Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl?
Quis est homo qui timet Dominum? legem statuit ei in via quam elegit.
13 Duše jeho v dobrém přebývati bude, a símě jeho dědičně obdrží zemi.
Anima ejus in bonis demorabitur, et semen ejus hæreditabit terram.
14 Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou.
Firmamentum est Dominus timentibus eum; et testamentum ipsius ut manifestetur illis.
15 Oči mé vždycky patří k Hospodinu, on zajisté z leči vyvodí nohy mé.
Oculi mei semper ad Dominum, quoniam ipse evellet de laqueo pedes meos.
16 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený.
Respice in me, et miserere mei, quia unicus et pauper sum ego.
17 Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne.
Tribulationes cordis mei multiplicatæ sunt: de necessitatibus meis erue me.
18 Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé.
Vide humilitatem meam et laborem meum, et dimitte universa delicta mea.
19 Viz nepřátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne.
Respice inimicos meos, quoniam multiplicati sunt, et odio iniquo oderunt me.
20 Ostříhej duše mé, a vytrhni mne, ať nejsem zahanben, neboť v tebe doufám.
Custodi animam meam, et erue me: non erubescam, quoniam speravi in te.
21 Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají, nebo na tě očekávám.
Innocentes et recti adhæserunt mihi, quia sustinui te.
22 Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho.
Libera, Deus, Israël ex omnibus tribulationibus suis.]
