Žalmy 137

1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

Sur les bords des fleuves de Babel nous étions assis, et nous pleurions en pensant à Sion.

2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

Aux saules de la contrée nous suspendîmes nos harpes;

3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

car là nos vainqueurs nous demandaient des chants, et nos oppresseurs, de joyeux, cantiques: « Chantez-nous [disaient-ils] des hymnes de Sion! »

4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

Comment chanter les hymnes de l'Éternel sur une terre étrangère?…

5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

Si je t'oublie, Jérusalem, que ma droite m'oublie!

6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

Que ma langue s'attache à mon palais, si de toi, Jérusalem, je perds le souvenir si je ne mets pas Jérusalem au-dessus de la première de mes joies!

7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

Éternel, garde aux enfants d'Edom la mémoire de la journée de Jérusalem! Alors ils disaient: « Rasez! rasez jusqu'à ses fondements! »

8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

Fille de Babel, qui nous as saccagés, heureux qui te rendra tout ce que tu nous as fait!

9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

Heureux qui saisira, et écrasera tes enfants sur le roc!