Žalmy 120

1 Píseň stupňů. K Hospodinu v ssoužení svém volal jsem, a vyslyšel mne.

Orin fún ìgòkè. Èmi ké pe Olúwa nínú ìpọ́njú mi, ó sì dá mi lóhùn.

2 Hospodine, vysvoboď duši mou od rtů lživých, a od jazyka lstivého.

Gbà mí, Olúwa, kúrò lọ́wọ́ ètè èké àti lọ́wọ́ ahọ́n ẹ̀tàn.

3 Coť prospěje, aneb coť přidá jazyk lstivý,

Kí ni kí a fi fún ọ? Àti kí ni kí a túnṣe fún ọ, ìwọ ahọ́n ẹ̀tàn?

4 Podobný k střelám přeostrým silného, a k uhlí jalovcovému?

Òun yóò bá ọ wí pẹ̀lú ọfà mímú ológun, pẹ̀lú ẹ̀yín iná igi ìgbálẹ̀.

5 Běda mně, že pohostinu býti musím v Mešech, a přebývati v saláších Cedarských.

Ègbé ni fún mi tí èmi ṣe àtìpó ní Meṣeki, nítorí èmi gbé nínú àgọ́ ìlú Kedari!

6 Dlouho bydlí duše má mezi těmi, kteříž nenávidí pokoje.

Ó ti pẹ́ tí èmi ti ń gbé láàrín àwọn tí ó kórìíra àlàáfíà.

7 Já ku pokoji, ale když mluvím, oni k boji.

Ènìyàn àlàáfíà ni mí; ṣùgbọ́n nígbà tí mo bá sọ̀rọ̀, ogun ni dúró fun wọn.