Príslovia 8
1 Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
Ne vièe li mudrost? i razum ne pušta li glas svoj?
2 Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
Navrh visina, na putu, na rasputicama stoji,
3 U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
Kod vrata, na ulasku u grad, gdje se otvoraju vrata, vièe:
4 Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
Vas vièem, o ljudi, i glas svoj obraæam k sinovima ljudskim.
5 Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
Nauèite se ludi mudrosti, i bezumni orazumite se.
6 Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
Slušajte, jer æu govoriti velike stvari, i usne moje otvorajuæi se kazivaæe što je pravo.
7 Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
Jer usta moja govore istinu, i mrska je usnama mojim bezbožnost.
8 Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
Prave su sve rijeèi usta mojih, ništa nema u njima krivo ni izopaèeno.
9 Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
Sve su obiène razumnomu i prave su onima koji nalaze znanje.
10 Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
Primite nastavu moju a ne srebro, i znanje radije nego najbolje zlato.
11 Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
Jer je bolja mudrost od dragoga kamenja, i što je god najmilijih stvari ne mogu se izjednaèiti s njom.
12 Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.
Ja mudrost boravim s razboritošæu, i razumno znanje nalazim.
13 Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
Strah je Gospodnji mržnja na zlo; ja mrzim na ponositost i na oholost i na zli put i na usta opaka.
14 Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.
Moj je savjet i što god jest; ja sam razum i moja je sila.
15 Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.
Mnom carevi caruju, i vladaoci postavljaju pravdu.
16 Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
Mnom vladaju knezovi i poglavari i sve sudije zemaljske.
17 Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
Ja ljubim one koji mene ljube, i koji me dobro traže nalaze me.
18 Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
U mene je bogatstvo i slava, postojano dobro i pravda.
19 Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.
Plod je moj bolji od zlata i od najboljega zlata, i dobitak je moj bolji od najboljega srebra.
20 Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,
Putem pravednijem hodim, posred staza pravice,
21 Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.
Da onima koji me ljube dam ono što jest, i riznice njihove da napunim.
22 Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
Gospod me je imao u poèetku puta svojega, prije djela svojih, prije svakoga vremena.
23 Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
Prije vijekova postavljena sam, prije poèetka, prije postanja zemlje.
24 Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.
Kad jošte ne bijaše bezdana, rodila sam se, kad još ne bijaše izvora obilatijeh vodom.
25 Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
Prije nego se gore osnovaše, prije humova ja sam se rodila;
26 Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
Još ne bješe naèinio zemlje ni polja ni poèetka prahu vasiljenskom;
27 Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;
Kad je ureðivao nebesa, ondje bijah; kad je razmjeravao krug nad bezdanom.
28 Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
Kad je utvrðivao oblake gore i krijepio izvore bezdanu;
29 Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
Kad je postavljao moru meðu i vodama da ne prestupaju zapovijesti njegove, kad je postavljao temelje zemlji;
30 Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;
Tada bijah kod njega hranjenica, bijah mu milina svaki dan, i veseljah se pred njim svagda;
31 Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.
Veseljah se na vasiljenoj njegovoj, i milina mi je sa sinovima ljudskim.
32 A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.
Tako dakle, sinovi, poslušajte me, jer blago onima koji se drže putova mojih.
33 Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.
Slušajte nastavu, i budite mudri, i nemojte je odbaciti.
34 Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.
Blago èovjeku koji me sluša stražeæi na vratima mojim svaki dan i èuvajuæi pragove vrata mojih.
35 Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.
Jer ko mene nalazi, nalazi život i dobija ljubav od Gospoda.
36 Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.
A ko o mene griješi, èini krivo duši svojoj; svi koji mrze na me, ljube smrt.
