Príslovia 7
1 Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe.
Sine, èuvaj rijeèi moje, i zapovijesti moje sahrani kod sebe.
2 Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých.
Èuvaj zapovijesti moje i biæeš živ, i nauku moju kao zjenicu oèiju svojih.
3 Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.
Priveži ih sebi na prste, napiši ih na ploèi srca svojega.
4 Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj,
Reci mudrosti: sestra si mi; i prijateljicom zovi razboritost,
5 Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí.
Da bi te èuvala od žene tuðe, od tuðinke, koja laska rijeèima.
6 Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,
Jer s prozora doma svojega kroz rešetku gledah,
7 Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého.
I vidjeh meðu ludima, opazih meðu djecom bezumna mladiæa,
8 Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel,
Koji iðaše ulicom pokraj ugla njezina, i koraèaše putem ka kuæi njezinoj,
9 V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě.
U sumrak, uveèe, kad se unoæa i smrèe;
10 A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,
A gle, srete ga žena u odijelu kurvinskom i lukava srca,
11 Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její,
Plaha i pusta, kojoj noge ne mogu stajati kod kuæe,
12 Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící.
Sad na polju, sad na ulici, kod svakoga ugla vrebaše.
13 I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu:
I uhvati ga, i poljubi ga, i bezobrazno reèe mu:
14 Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj.
Imam žrtve zahvalne, danas izvrših zavjete svoje;
15 Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě.
Zato ti izidoh na susret da te tražim, i naðoh te.
16 Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,
Nastrla sam odar svoj pokrivaèima vezenijem i prostirkama Misirskim.
17 Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.
Okadila sam postelju svoju smirnom, alojem i cimetom.
18 Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.
Hajde da se opijamo ljubavlju do zore, da se veselimo milovanjem.
19 Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.
Jer mi muž nije kod kuæe, otišao je na put daljni,
20 Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.
Uzeo je sa sobom tobolac novèani, vratiæe se kuæi u odreðeni dan.
21 I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.
Navrati ga mnogim rijeèima, glatkim usnama odvuèe ga.
22 Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.
Otide za njom odmah kao što vo ide na klanje i kao bezumnik u puto da bude karan,
23 Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.
Dokle mu strijela ne probije jetru, kao što ptica leti u zamku ne znajuæi da joj je o život.
24 Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých.
Zato dakle, djeco, poslušajte me, i pazite na rijeèi usta mojih.
25 Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.
Nemoj da zastranjuje srce tvoje na putove njezine, nemoj lutati po stazama njezinijem.
26 Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.
Jer je mnoge ranila i oborila, i mnogo je onijeh koje je sve pobila.
