Príslovia 4

1 Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.

Slušajte, djeco, nastavu oèinu, i pazite da biste poznali mudrost.

2 Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.

Jer vam dobru nauku dajem, ne ostavljajte zakona mojega.

3 Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,

Kad bijah sin u oca svojega mlad, i jedinac u matere svoje,

4 On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.

On me uèaše i govoraše mi: neka primi srce tvoje rijeèi moje, drži zapovijesti moje i biæeš živ.

5 Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.

Pribavi mudrost, pribavi razum; ne zaboravljaj i ne otstupaj od rijeèi usta mojih.

6 Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.

Nemoj je ostaviti, i èuvaæe te, ljubi je, i hraniæe te.

7 Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.

Mudrost je glavno; pribavi mudrost, i za sve imanje svoje pribavi razum.

8 Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.

Podiži je i ona æe te uzvisiti, proslaviæe te kad je zagrliš.

9 Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.

Metnuæe ti na glavu vijenac od milina, krasnu krunu daæe ti.

10 Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.

Slušaj, sine moj, i primi rijeèi moje, i umnožiæe ti se godine životu.

11 Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.

Uèim te putu mudrosti, vodim te stazama pravijem.

12 Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.

Kad ushodiš, neæe se stezati koraci tvoji, i ako potrèiš neæeš se spotaknuti.

13 Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.

Drži se nastave i ne puštaj, èuvaj je, jer ti je život.

14 Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.

Ne idi na stazu bezbožnièku i putem nevaljalijeh ljudi ne stupaj.

15 Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.

Ostavi ga, ne hodi po njemu, ukloni se od njega i mini ga.

16 Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,

Jer ne spavaju ako ne uèine zla, i ne dolazi im san ako koga ne obore.

17 Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.

Jer jedu hljeb bezbožnosti i piju vino nasilja.

18 Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.

A put je pravednièki kao svijetlo vidjelo, koje sve veæma svijetli dok ne bude pravi dan.

19 Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.

A put je bezbožnièki kao mrak, ne znaju na što æe se spotaknuti.

20 Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.

Sine moj, slušaj rijeèi moje, prigni uho svoje besjedi mojoj.

21 Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.

Da ti ne odlaze iz oèiju; èuvaj ih usred srca svojega.

22 Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.

Jer su život onima koji ih nalaze i zdravlje svemu tijelu njihovu.

23 Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.

Svrh svega što se èuva èuvaj srce svoje, jer iz njega izlazi život.

24 Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.

Ukloni od usta svojih opaèinu i od usana svojih nevaljalstvo udalji.

25 Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.

Oèi tvoje neka gledaju upravo i vjeðe tvoje neka se upravljaju pravo pred tobom.

26 Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.

Mjeri stazu nogama svojim, i svi putovi tvoji neka su poravnjeni.

27 Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.

Ne svræi ni nadesno ni nalijevo, odvraæaj nogu svoju oda zla.