Príslovia 29
1 Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
[Viro qui corripientem dura cervice contemnit, repentinus ei superveniet interitus, et eum sanitas non sequetur.
2 Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
In multiplicatione justorum lætabitur vulgus; cum impii sumpserint principatum, gemet populus.
3 Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
Vir qui amat sapientiam lætificat patrem suum; qui autem nutrit scorta perdet substantiam.
4 Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
Rex justus erigit terram; vir avarus destruet eam.
5 Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
Homo qui blandis fictisque sermonibus loquitur amico suo rete expandit gressibus ejus.
6 Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
Peccantem virum iniquum involvet laqueus, et justus laudabit atque gaudebit.
7 Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
Novit justus causam pauperum; impius ignorat scientiam.
8 Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
Homines pestilentes dissipant civitatem; sapientes vero avertunt furorem.
9 Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
Vir sapiens si cum stulto contenderit, sive irascatur, sive rideat, non inveniet requiem.
10 Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
Viri sanguinum oderunt simplicem; justi autem quærunt animam ejus.
11 Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
Totum spiritum suum profert stultus; sapiens differt, et reservat in posterum.
12 Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
Princeps qui libenter audit verba mendacii, omnes ministros habet impios.
13 Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
Pauper et creditor obviaverunt sibi: utriusque illuminator est Dominus.
14 Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
Rex qui judicat in veritate pauperes, thronus ejus in æternum firmabitur.]
15 Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
[Virga atque correptio tribuit sapientiam; puer autem qui dimittitur voluntati suæ confundit matrem suam.
16 Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
In multiplicatione impiorum multiplicabuntur scelera, et justi ruinas eorum videbunt.
17 Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
Erudi filium tuum, et refrigerabit te, et dabit delicias animæ tuæ.
18 Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
Cum prophetia defecerit, dissipabitur populus; qui vero custodit legem beatus est.
19 Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
Servus verbis non potest erudiri, quia quod dicis intelligit, et respondere contemnit.
20 Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
Vidisti hominem velocem ad loquendum? stultitia magis speranda est quam illius correptio.
21 Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
Qui delicate a pueritia nutrit servum suum postea sentiet eum contumacem.]
22 Člověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
[Vir iracundus provocat rixas, et qui ad indignandum facilis est erit ad peccandum proclivior.
23 Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
Superbum sequitur humilitas, et humilem spiritu suscipiet gloria.
24 Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
Qui cum fure participat odit animam suam; adjurantem audit, et non indicat.
25 Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
Qui timet hominem cito corruet; qui sperat in Domino sublevabitur.
26 Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
Multi requirunt faciem principis, et judicium a Domino egreditur singulorum.
27 Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.
Abominantur justi virum impium, et abominantur impii eos qui in recta sunt via. Verbum custodiens filius extra perditionem erit.]
